Charles-André van Loo se narodil 15. února 1705 v Nice, která tehdy byla součástí Savojského vévodství. Byl synem malíře Louise-Abrahama van Loo, mladším bratrem Jeana-Baptisty van Loo a vnukem Jacoba van Loo. Charles-André van Loo byl nejznámějším členem úspěšné dynastie malířů nizozemského původu. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnovala různé kategorie, včetně náboženské malby, historických obrazů, mytologie, portrétů, alegorií a žánrových scén.

V mládí následoval svého bratra Jeana-Baptistu do Turína a poté v roce 1712 do Říma, kde studoval u Benedetta Lutiho a sochaře Pierra Le Grose. Po návratu z Itálie v roce 1723 se usadil v Paříži, kde studoval na Královské akademii. Zde v roce 1723 získal první cenu za kresbu a v roce 1727 obdržel první cenu za historickou malbu, stejně jako jeho budoucí rival François Boucher. V roce 1724 získal prestižní Prix de Rome.

Po návratu z další cesty do Turína v roce 1727 ho zaměstnal sardinský král Viktor Amadeus II., pro kterého namaloval sérii obrazů ilustrujících Torquata Tassa. V roce 1734 se natrvalo usadil v Paříži, kde se stal členem Královské akademie malířství a sochařství. V akademické hierarchii rychle stoupal. Získal si patronáty od Madame de Pompadour a francouzského dvora. V roce 1762 byl vyznamenán Řádem svatého Michala a jmenován prvním malířem francouzského krále Ludvíka XV. Charles-André van Loo byl nejúspěšnějším dvorním malířem své doby a jeho portréty a historické obrazy si získaly obrovský úspěch v celé Evropě.

Umělec zemřel v Paříži 15. července 1765. Jeho dílo, charakterizované jednoduchým stylem a precizním provedením inspirovaným studiem italských mistrů, hrálo klíčovou roli v očišťování moderní francouzské malířské školy. Přestože bylo jeho dílo v průběhu let přezkoumáno a kritika klesla, jeho schopnosti zůstávají obdivuhodné. Jeho Svatba Panny Marie zůstává v Louvru jako jedno z významných děl tohoto umělce.