Manderova díla vynikají elegancí, jsou plná fantazie a bohatá na detaily. Námětově se často zabýval náboženskými motivy a po kalvinistickém ikonoklasmu pak převážně klasickou mytologií. Věřil, že pouze hlubší studium předchůdců a již existujících děl může vést ke kvalitnímu a pravdivému zpracování historických alegorií. Jeho tvorba zahrnuje jak manýristické mytologické náměty, tak portréty a žánrové obrazy inspirované Pieterem Bruegelem starším. Scéna znázorňuje řeckého boha slunce Apollóna v hudební soutěži s řeckým bohem lesů a pastvin Panem. Stojí zde proti sobě „v souboji“ lyry a flétny, přičemž Apollón hrající na lyru vítězí, nicméně v některých verzích král Midás upřednostnil flétnu, což je zde naznačeno gestem ruky. Za tuto opovážlivost byl Apollónem potrestán oslíma ušima, zatímco Pan byl pouze ponížen. V popředí jsou zobrazeny múzy s různými hudebními nástroji, které měly hodnotit jinou hudební soutěž, konanou opět mezi bohem slunce a satyrem Marsyasem, přičemž tyto dva příběhy bývají často spojovány v jeden.