Základní údaje
| hlavní popis | „Tvar vázy se odkazuje k nejstarším dochovaným nálezům nádob na vodu. Voda je život. A já poukazuji na vývoj společnosti. Proto má ruka v logu Big Light 6 prstů. Tím šestým prstem je technologie, kterou jsme vyvinuli a která nám dává nové možnosti. Samozřejmě je zde otazník nad rolí technologií do budoucna. Nahradí nás roboti a nebo nastane symbióza a nebo budeme jako lidstvo vyhubeni umělou inteligencí. Tyto otázky si „velmi zjednodušeně“ kladu,“ komentuje své dílo autor Federico Díaz.
Jedná se o velmi náročné dílo, kde polotovar vázy je nejprve pečlivě vybroušen kuličským strojem do tzv. čoček, ve kterých jsou následně vyryté abstraktní úkazy. Náročnost spočívá v přesnosti a trpělivosti jak brusiče, tak rytce.
,,Je to spíše modelová a složitá plastika. Vychází z pěti hřbetů se složitým výbrusem zařezávaným do nepravidelných špulkovitých výbrusů“, komentuje dílo mistr brusič Milan Tůma.
,,Jde o náročné dílo na udržení váhy objektu v rukou a pečlivé a velmi trpělivé rytí jednotlivých čoček vedle sebe,“ dodává mistr rytec Karel Novák.
Videa k projektu Diaz Big Light, jehož součástí váza Big Light by Moser je, ke zhlédnutí na těchto odkazech:
https://vimeo.com/238800287
https://vimeo.com/254463004
https://biglight.org/
Federico Díaz *1971
Vizuální aktivista česko‐argentinského původu, který žije a působí v Praze. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1990–1997), kde postupně navštěvoval ateliér vedený Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. V roce 1993 získal stipendium na Alexander‐Dorner‐Kreis. Absolvoval také stipendijní pobyt na Cité internationale des arts v Paříži a v Soros Center for Contemporary Art. Od roku 2007 do 2014 byl vedoucím Ateliéru supermédií na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Přednášel také na Columbijské univerzitě v New Yorku, Storefront for Art and Architecture, dále Buffalo New York University a na ETH v Zurichu, katedře architektů Gramazia a Kohlera. |
| stav | perfektní |
| technika | váza podjímaná broušená a rytá, barevnost: akvamarín – modrá |
| rozměr | výška: 28 cm |
| rok | 2022 |
| signatura | vázu doprovází certifikát i kniha, která k tomuto projektu vyšla. Dílo je v originálním obalu, záruka fy Moser. |
| popis v pravém sloupci | limitovaná série: 2/3, výrobní číslo: 57933 |
| provenience | Sklárna Moser |
Popis
O autorovi
Federico Díaz se narodil 18. července 1971 v Praze a je výtvarným umělcem česko-argentinského původu. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1990–1997, kde navštěvoval ateliéry vedené Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. Během první poloviny devadesátých let začal vystavovat na prestižních festivalech nových médií v Evropě a Japonsku.
Díaz je známý svým používáním nových médií, algoritmicky generovaného umění, interaktivity a využití robotů ve své tvorbě. Jeho práce často odhaluje imateriální elementy přirozeného prostředí, které nejsou běžně zachytitelné lidskými smysly. Je považován za vizuálního aktivistu a spojuje vědu a umění jako rovnocenné složky své tvorby.
Kromě výstav v Česku, včetně Domu umění města Brna, Moravské galerie a Národní galerie v Praze, vystavoval také na mezinárodních akcích a institucích jako Institute of Contemporary Art/ICA v Londýně, ZKM Center for Art and Media v Karlsruhe, Mori Art Museum v Tokiu, MASS MoCA ve státě Massachusetts a na Benátském bienále.
Jeho významné instalace zahrnují "Eccentric Gravity: Heraldic" (2020), "BIG LIGHT I'm Leaving the Body" (2019), "Subtile Sacramento" (2017-2018), "BIG LIGHT Space of Augmented Suggestion" (2017), a "Geometric Death Frequency-141" (2010).
Díaz působil také jako pedagog na Masarykově univerzitě v Brně a vedl Ateliér supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze mezi lety 2008–2014. Jeho umělecký přístup se vyznačuje kombinací inspirace z různých uměleckých proudů 20. století, od Bauhausu a Lászla Moholy-Nagyho po současné umělce jako Tomás Saraceno a Philippe Parreno.
Federico Díaz získal ocenění za své dílo, jako například na Florentském bienále v roce 2007 za projekt "Sakura", za který obdržel cenu Premio Internazionale „Lorenzo il Magnifico“.
