Základní údaje
hlavní popis | Vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze, a přestože se prostřednictvím daného média i nadále vyjadřuje, rozmývá a znejasňuje jeho okraje
(Tereza Hrušková)
Jedna z velkých nadějí českého umění (Elle) |
stav | perfektní |
technika | litografie |
rozměr | 60x48 cm |
rok | 2021 |
signatura | signováno PD |
rám | ne |
popis v pravém sloupci | 1/45 |
provenience | Diakonie |
život autora | *1985 |
Popis
O autorovi
Pavel Příkaský je malíř, jehož tvorba se pohybuje mezi fotografií a akvarelem. Narodil se v roce 1985 a studoval nejprve architekturu na Soukromé uměleckoprůmyslové škole Zámeček v Plzni, kde se věnoval užité malbě. Později pokračoval ve studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) v Praze u profesora Vladimíra Kokolii, kde se zaměřil na grafiku a nábytkový design. Dále studoval v Štrasburku, kde se věnoval designu nábytku.
Příkaský je figuralista, který se snaží zbavit postavy na obraze, a vypravěč nelineárních příběhů. Jeho práce jsou charakterizovány fragmentací a pojetím výstavy jako prostorové instalace, kde mezera mezi plátny má symbolizovat nádech, střih a prostor pro interpretaci.
Během studia se zaměřil na hledání "vlastního problému" pod vedením Vladimíra Kokolii. Postupně došel k prosvětlené malbě, která připomíná rozmývaný akvarel. Jeho přístup výrazně rezonoval v cyklu nazvaném "Detektivka" (2012), kterým také absolvoval. Jeho obrazy se zaměřují na detaily a fragmentaci scénického záběru, čímž vytváří cyklus jednotlivostí, které dohromady asociují celek a vyprávějí příběhy podobné filmovému střihu.
Příkaský experimentuje s různými formami vizuality, a to i ve spolupráci s videoartistkou Mirkou Večeřovou. Video se stává dalším médiem, kterým se zabývá vedle malby, a snaží se ho využít jako prodloužení malby.
Jeho práce nejenže zkoumají technický obraz, ale také se věnují fenoménu místa a jeho tajemství. Příkaský provádí instalace, které představují důležitý významotvorný prvek a zároveň mu umožňují variabilitu a ovlivňování vyznění reality. Experimentuje s uměleckým vyjadřováním na neobvyklých místech s malou publicitou, kde může oživit vzpomínky na minulost a vytvořit nové situace.
V jeho obrazech se objevuje také motiv košile, která symbolizuje rituál, proměnu a zároveň slouží jako zástupný symbol postavy. Figurální postavy se vytratily a byly nahrazeny předměty, které mají ve své tvorbě stejnou váhu jako lidé. Předmětná tělesnost zvyšuje nejednoznačnost vizuální informace v jeho obrazech.