Základní údaje
technika | olej na lepence |
rozměr | 41 x 32 cm |
rok | 1930 |
signatura | vzadu pozůstalostní razítko malíře, dále razítko „Vystaveno v Mánesu 1947“ |
stav díla | Přiložena expertiza prof. PhDr. Jaromíra Zeminy.
Dále posouzeno a konzultováno Dr. Irenou Žantovskou Murray HonFRIBA, PhDr. Jiřím Machalickým a Vladimírem Lekešem. |
provenience | Provenience:
– významná soukromá sbírka |
autor | (1898 Praha – 1942 Jičín) |
Popis
O autorovi
Alois Wachsmann se narodil 14. května 1898 v Praze a zemřel 16. května 1942 v Jičíně. Byl českým malířem, scénografem a architektem. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v letech 1917-1922 pod vedením profesorů Fanty a Engla. V roce 1920 byl spoluzakladatelem skupiny Devětsil, která byla významným hnutím v českém uměleckém prostředí. Následně pokračoval ve studiu architektury na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára mezi lety 1925 a 1928.
Jeho umělecká tvorba prošla různými fázemi. Na začátku byl ovlivněn francouzským kubismem, ale později se jeho obrazy začaly blížit surrealismu s vlastními poetickými náladami. Během pozdějšího období jeho tvorby se obrátil k téměř realistickým obrazům s náboženskými tématy, zachovávaje charakteristickou poezií.
Kromě malířského umění se věnoval i scénografii a architektuře. Byl jevištním výtvarníkem v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze-Vršovicích.
Alois Wachsmann byl zakládajícím členem skupiny Devětsil a sdílel s vrstevníky umělecké tendence magického realismu, primitivismu a nové věcnosti. Jeho umělecký směr se však vyvíjel a proměňoval od lyrického kubismu až po jeho osobitý pohled na surrealismus a realismus. Jím prosazovaný spontánní výraz a dadaistický humor tvořil kontrast k tehdejším dogmatickým teoriím a manifestům.