Základní údaje
signatura | datováno vlevo dole: 1989; signováno vpravo dole: Jean Tinguely |
technika | kombinovaná technika na kartonu |
rozměry | výřez pasparty: 50 x 100 cm |
rok | 1989 |
provenience | soukromá sbírka Švýcarsko; Galerie Bischofberger; Zurich Christie's, 2023 |
Popis
Provenience: soukromá sbírka Švýcarsko,
Galerie Bischofberger,
Zurich Christie's, 2023
Dílo Untitled No 4 / Bez názvu č. 4 je zcela první obdobnou prací Jeana Tinguleyho, která je nabízena a dražena na tuzemském aukčním trhu. Dražitelům se tak naskytne vzácná příležitost rozšířit svou sbírku o část historie moderního umění.
O autorovi:
Jean Tinguely (*1925-†1991) byl švýcarský umělec, věnující se malbě, kresbě a soše. Do dějin světového výtvarného umění se zapsal jako významný představitel kinetického umění. Patřil ke skupině tzv. Nových realistů, kteří se od 60. let scházeli v Paříži a ve svém díle vycházeli z dadaismu. Ačkoli se Tinguely věnoval i malbě, široké veřejnosti je znám především jako “sochař” - autor kinetických soch a plastik. Jeho rané práce, které vytvářel z drátů jsou blízké ikonické tvorbě Alexandra Caldera. Postupem času Tinguelyho začal čím dál tím více zajímat mechanický a opakovaný pohyb, což se odrazilo i v jeho díle. Tinguely svou fascinaci pohybem a jeho záměrným přerušením přenesl do sochařství, čímž se stal průkopníkem kinetického umění. Jeho sochy vznikaly z různých nalezených materiálů, jako jsou motory, ocelové trubky nebo části jízdních kol, které poté rozpohyboval pomocí malých motorů. Tím začal být známý jako autor kinetických soch pojmenovaných Métamatics - Kreslící stroje. Nejvíce se však Tinguely proslavil sebedestruktivními sochami, které například explodovaly před zraky diváků. Dalšími díly, kterými na sebe strhl pozornost, byly kinetické fontány z nichž nejznámější je Stravinského fontána nacházející se poblíž Centre Pompidou v Paříži. Charakteristickým rysem Tinguelyho tvorby je satirické zobrazení automatizace a technologické nadprodukce. Svoji fascinaci stroji a pohybem promítl umělec také do maleb a serigrafií. V malířských dílech často používal výrazné, až neonové barvy, které kontrastovaly s černým nebo bílým pozadím. Samotné barvy skládal vedle sebe či přes sebe do různých obrazců, jež působí náhodně – v duchu dadaismu.