Základní údaje
signatura | signováno vzadu: SOPKO |
technika | akryl na plátně |
rozměry | 51 x 65 cm |
datace | konec 80. let 20. století |
vystavováno | Jiří Sopko: Obrazy a kresby 1965-1995, 9. 5. - 29. 10. 1995, Galerie hlavního města Prahy, Praha |
reprodukováno | Marie Judlová, Jiří Sopko: Obrazy a kresby 1965-1995, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1995 |
Popis
Vystavováno: Jiří Sopko: Obrazy a kresby 1965-1995, 9. 5. - 29. 10. 1995, Galerie hlavního města Prahy, Praha.
Reprodukováno: Marie Judlová, Jiří Sopko: Obrazy a kresby 1965-1995, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1995.
Plátno Noční výjevy vyobrazuje skupinku postav koupající se v temné vodě během noci, Sopko zde citlivě a originálně zpracovává jedno se svých stěžejních témat. Noční výjevy se vyznačují typickou Sopkovou kombinací výrazné barevnosti a osobitého zachycení lidské figury. Přestože malba působí na první pohled poklidně, pod povrchem v ní probublává znepokojení a napětí, čímž se autor vrací k motivům, jako jsou osamělost a lidská zranitelnost, které provázejí mnoho jeho děl. Kvalitu nabízeného obrazu potvrzuje i skutečnost, že byl vystaven na první větší výstavě děl Jiřího Sopka v Galerii hlavního města Prahy v roce 1995.
O autorovi
Jiří Sopko se narodil 20. února 1942 v Dubové, Podkarpatská Rus. Vzdělání získal nejprve na základní škole na Slovensku, následně krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni. V letech 1956–1960 absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a mezi lety 1960–1966 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Antonína Pelce.
Jiří Sopko je uznávaný jako český malíř, grafik a sochař. Na začátku své kariéry tvořil portréty s temným koloritem, ve kterých se projevoval jeho melancholický pohled na svět. Později, v polovině 60. let, začal experimentovat s nepředmětnou malbou, kdy se jeho paleta barv rozšířila o živé a pastelové barvy. V těchto letech vznikly díla, která lze charakterizovat jako "pop-abstrakci". Ve své následující práci se však opět obrátil k figuře a tváři. V roce 1970 měl autorskou výstavu v Nové síni v Praze, která byla jednou z posledních svobodných uměleckých událostí normalizačního Československa.
V roce 1987 se přidal k umělecké skupině 12/15 Pozdě, ale přece. Od 90. let působil na AVU v Praze, kde postoupil z pozice docenta na profesora a v roce 2002 se dokonce stal rektorem této instituce.