Základní údaje
| další info | Dielo z najoceňovanejšieho obdobia J. B. Minaříka, vynikajúceho žiaka Mařákovej školy, ktorého tvorba sa od počiatku vyvíjala v dvoch protichodných smeroch - akademicky prepracovanej kresbe a maľbe na jednej strane a poetizujúcim naivizujúcim konceptom na strane druhej. Práve syntézou týchto dvoch prístupov vznikli Minaříkove „nesmrteľné“ vrcholné obrazy z rokov 1907 až 1911. Preslávil sa najmä ako maliar lesných zákutí a pohľadov na predasanačnú Prahu. Zásadné súbory jeho diel sa dnes nachádzajú v zbierkach Galerie hl. města Prahy či v Národní galerii v Prahe. |
Popis
O autorovi
Jan Bedřich Minařík, český malíř a grafik, se narodil 15. prosince 1862 na pražském Vyšehradě. Byl žákem profesora J. Mařáka na pražské Akademii.
Minařík začínal jako malíř porcelánu a tato zkušenost ovlivnila jeho budoucí tvorbu v tendenci k drobnopisu a specifické formě poetiky. Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Ženíška a poté přešel na pražskou malířskou Akademii k profesoru Maxi Pirnerovi. Následně studoval na krajinářské škole profesora Julia Mařáka, kterého úspěšně dokončil v roce 1896.
Minařík se proslavil jako malíř motivů mizející a bořené Prahy. Jeho práce zahrnují lesní interiéry, zákoutí starých domů, ale zejména poetické pohledy na historické části Prahy. Během své kariéry vystavoval pravidelně a získal uznání za technickou vynalézavost a detailnost. Roku 1907 podnikl cestu do Německa, Belgie a zejména do Francie, kde byl ovlivněn impresionismem.
Jan Bedřich Minařík zemřel 26. května 1937 v Praze. Jeho dílo je zachováno zejména v Muzeu hlavního města Prahy, které pravidelně vystavuje jeho pražské motivy.
