Jaroslav Šafařík, známý též pod uměleckým jménem Šafara, se narodil 18. listopadu 1888 v Blovicích.

V roce 1912 odešel do Mnichova, kde pracoval pod vedením profesora Knirra. Poté, od roku 1919, strávil čtyři roky jako žák pražské Akademie výtvarných umění ve speciálním ateliéru profesora Hynaise. Roku 1929 se usadil v Plzni, kde se věnoval portrétní tvorbě významných osobností města. Po deseti letech se vrátil do svého rodného města, kde pokračoval v malbě. Jeho tvorba zahrnovala portréty, žánrové scény, krajiny a měl zvláštní zájem o malbu koní.

Jaroslav Šafařík, činný i literárně pod pseudonymem Šafara, měl v roce 1942 soubornou výstavu v Plzni a v roce 1943 společnou výstavu se sochařem Holubem.

Zemřel v březnu 1947.