20 Haléř 1991 - zkušební ražba k ověření technických parametrů vícehranných mincí, CuZnNi (79/20/1) 19 mm (2,81 g), neuvádí žádná odborná literatura. Dle posledních zjištění se dochovaly pouze jednotky kusů, extrémně vzácné a velmi zajímavé_RRR!

Dne 28. 5. 1991 byly zahájeny přípravy na vydání nové řady československých mincí z obecných kovů. Dosavadní soustava z různých důvodů nevyhovovala. Především bylo nutné změnit státní znak a také zvolit vhodnější materiály – levnější a takové, které by byly lépe kontrolovatelné v automatech Nezanedbatelným byla technická a výtvarná nejednotnost tehdy platných mincí – doposud platily jak mince pocházející ze čtyř různých emisí z 50. – 70. let, tak jejich obměny – vzory 1991 s federativním znakem. Přípravy v sobě zahrnovaly i úvahu zavést kovové 20 Kčs a 50 Kčs, dále postupně z oběhu odstranit 1 h a 5 h, které již postrádaly ekonomický význam, a ponechat je jen pro sběratelské účely. Řediteli odboru peněžního oběhu Státní banky československé (SBČS) bylo uloženo stanovit parametry nových mincí. V období od května do listopadu roku 1991 proto vzniklo postupně několik variant na novou soustavu oběžných mincí; slovo měli jak Státní mincovna v Kremnici, tak dodavatelé střížků. Hlavním cílem bylo u jednotlivých mincí správně definovat velikost, barvu (materiál), tvar a hranu. Z konzultace s experty z Royal Mint vyplynulo, že pro užití mincí v automatech je výhodnější použití mincí s vyšším počtem hran. Některé průběžné poznatky byly též konzultovány se společnostmi Telecom a Dopravním podnikem hl. m. Prahy. Doprava i spoje plánovaly zavést automaty vybavené elektronickými třídiči mincí. Mechanické třídiče měly být postupně vyřazovány z provozu, proto bylo také třeba uvažovat magnetickou aktivitu jednotlivých mincí. Nejnižší nominál, uvažovaný pro užívání v automatech, byla 1 Kčs. Nižší nominály tedy mohly být z nemagnetického kovu. Nejpřirozenější volbou se stal hliník, při kterém náklady na výrobu 20 h a 50 h nepřekročily nominální hodnotu. Další zvažované pravidlo, které SBČS chtěla uplatnit, bylo, že dvojkové hodnoty budou po obvodu hranaté. Zvolen byl 11-hran pro tyto zmíněné mince. Mincovna měla před sebou úkol vyzkoušet a osvojit si ražbu jednak na moderní materiály, které se již používaly v zahraničí, jednak výrobu vícehranných mincí. Dne 22. 11. 1991 Státní mincovna v Kremnici podává závěrečné stanovisko SBČS, v němž navrhuje u 20 haléře „minimální počet hran 11, případně falešní (vnitřní) šestihran při dodržení kruhové mince“. Dne 29. 11. 1991 se SBČS rozhodla zvolit u 20h druhou navrhovanou variantu a přistoupila ke kruhovému střížku s falešným vícehranem (7-hran). Tento záměr byl také zakotven ve finálním návrhu soustavy. Nabízené exempláře představují hmatatelný důkaz, že mincovna v rámci zmíněných pokusů vyzkoušela ražbu na 11-hran, přičemž celkově bylo z hliníku zkušebně vyraženo pouze 6 – 7 kusů, z bronzu ještě méně kusů.