Reliéfní obraz z pálené hlíny. Rozměry: 15,5 x 30 cm. Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu (ovlivnil ho zejména Josef Drahoňovský) a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze. V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[4]. Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství (Svatý Václav, 1921; Podobizna choti, 1923). V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel (Kamelot, 1925; Do Ameriky, 1925). Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934; Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě, 1929–35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch (Tragédie, 1937; Život a Osud, 1941, Masarykovi vnuci, 1948). Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře. Zemřel roku 1950 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech. Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostalová.