1962, kombinovaná technika na papíře, 40 x 56 cm, signováno vpravo dole Lacina 62, vystaveno na "Má vlast - pocta české krajinomalbě" v Praze v roce 2015, reprodukováno v katalogu výstavy na str. 742. Na rubu výstavní štítek.

Bohdan Lacina se narodil 15. února 1912 ve vesnici Německé u Jimramova (dnes Sněžné) v rodině pekařského mistra Františka Laciny a Anny, rozené Slámové. Rodina byla českobratrského evangelického vyznání. Svou cestu za uměním začal na novoměstské reálce (1925–1931) a poté přešel na brněnskou techniku (1931), následně na učitelský směr Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství v Praze (1932–1937). Studoval pod vedením pedagogů jako byli Oldřich Blažíček a Cyril Bouda.

Bohdan Lacina vstoupil do uměleckého světa jako člen Levé fronty, ovlivněný vlivy umělců jako byli Josef Šíma, Salvador Dalí a další surrealisté. Ve 30. letech se stal členem surrealistické Skupiny Ra a vystavoval doma i v zahraničí, včetně Paříže a Bruselu.

V roce 1941 se seznámil s Františkem Halasem a Oldřichem Menhartem, což ovlivnilo jeho dlouhodobý vztah k knižní grafice. Ilustroval více než 60 knih a v roce 1947 byl spoluzakladatelem Skupiny Ra.

Bohdan Lacina působil jako profesor na gymnáziích v Jevíčku a Boskovicích. Od roku 1946 do 1956 pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém J. A. Komenského v Brně a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UJEP. Následně přešel na Katedru dějin umění Filozofické fakulty univerzity v Brně, kde působil až do své smrti v roce 1971. Roku 1964 byl jmenován docentem a v roce 1967 profesorem. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jako vysokoškolský pedagog se postavil proti normalizačním opatřením a zastával se studentů.

Bohdan Lacina zemřel 6. července 1971 v nemocnici U svaté Anny v Brně a je pohřben na evangelickém hřbitově ve Sněžném.