Jaroslav Kočiš se narodil 30. června 1933 ve Veselí nad Moravou. Po absolvování Střední umělecko-průmyslové školy v Bratislavě studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na oddělení figurálního sochařství u profesora Jozefa Kostky, kde dokončil studium v roce 1961. Patřil k zakladatelům a klíčovým postavám bratislavské Skupiny Konfrontácie a byl významnou osobností tvůrčí Skupiny Kontinuita, představitel Generace 1930, což bylo výrazné hnutí ve slovenském výtvarném umění.

Jaroslav Kočišova tvorba reflektovala moderní sochařství a malířství se zaměřením na nefigurativní motivy. Nejprve experimentoval s malbou, kresbou a strukturální grafikou. Po roce 1964 se věnoval především sochařství, vytvářel soubory reliéfních obrazů a totemické kompozice. Pracoval s moderními technikami, kombinoval je a využíval je k vyjádření kreativních myšlenkových poselství. Věnoval zvláštní pozornost dřevu, kterému přiřazoval roli vyjádření bolesti a hledání. Jeho tvorba se zabývala relativismem a otázkami lidského utrpení. Používal dva hlavní skladbové principy: vertikálu stromu, symbolizující růst a vzestup života a člověka, v kontrastu s plytkými dělenými prostory v živé sochařské hmotě.

Jaroslav Kočiš zůstává klíčovou postavou strukturální abstrakce ve slovenském sochařství a malířství. Jeho výstava s manželkou v bratislavské galerii Cypriána Majerníka byla považována za jednu z nejvýraznějších. Jeho díla jsou součástí galerií a soukromých sbírek. Jaroslav Kočiš byl umělcem, který věnoval své tvorbě nadšení, které obdivujeme u starých mistrů. V roce 2012 mu bylo in memoriam uděleno ocenění "Nositeľ Identifikačného kódu Slovenska".

Jaroslav Kočiš zemřel v roce 1990 v Bratislavě.