1947

akvarel na papíře

35 x 28 cm

vpravo dole

rámováno pod sklem

1896-1984

Teplický rodák. Malíř a grafik, který ve svém díle vždy vyjadřoval vztah a lásku ke krajině Východního Krušnohoří. Silný vztah měl především ke Geisingu a okolí. Heribert Fischer se narodil 23. února v Teplicích-Šanově Nordstraße (nyní Husitská). Otec, vyučený obchodník, pochází z Geisingu ve východních Krušných horách. Nejdříve byl spolumajitelem továrny na jízdní kola Atilla v Drážďanech, která ovšem skončila v konkurzu. Matka je dcera ředitele školy a pochází ze slezského Tiefenbachu (Grobie). Bratr Heriberta Fischera, narozen 1893, studuje hornictví ve Freibergu. Umírá 1988. 1907-1911 Studium na Státní reálné škole (Staatsrealschule) v Teplicích. Prázdninové pobyty v Geisingu (východní Krušné hory) a Tiefenbachu ( Grobie, Slezsko) u prarodičů. Již v dětském věku se u Heriberta Fischera rozvíjí zvláštní malířské schopnosti. 1911-1914 Studium na gymnáziu v Teplicích-Šanově, Heribert-Fischer se vyznamenává především v přírodopisu, tělocviku a v kreslení. Maturitu skládá s vyznamenáním. Vedle školy se angažuje ve sportu (běh na lyžích a skok na lyžích). Kromě toho navštěvuje Heribert Fischer Keramickou odbornou školu v Teplicích-Šanově. 1914 Na jaře se Herbert Fischer uchází na Kunstakademie v Drážďanech. Aniž musí absolvovat předběžný kurz, může nastoupit studium malířství u profesora Oskara Zwintschera, který od roku 1903 je nástupcem Leona Pohla, vedoucího studia malby, 1904 obdržel profesorský titul a coby vedoucí se může těšit velké úctě a výjimečné popularitě. 1916 Po smrti Oskara Zwintschera 11. února 1916 Heribert Fischer pokračuje ve studiích u Roberta Sterla. Ten byl na Akademii zaměstnán v roce 1904 a v roce 1906 obdržel titul profesora. 1914 se stal vedoucím studia malby po Carlu Bantzerovi. Po smrti Gotthardta Kuehla 1. listopadu 1915 získal jeho místo jako vedoucí mistrovského ateliéru. Do léta 1916 je Heribert Fischer mistrovským žákem u Roberta Sterla. 2. června 1916 je odveden do vojenské služby (polní artilerie regiment 192 v Drážďanech). Ještě v říjnu 1916 musí s polním regimentem 192 táhnout do války. 1918 8. října je jako seržant polního dělostřeleckého regimentu 192 u Verdunu těžce raněn. Je ošetřován v polní lazaretu Kreuznach, poté v Aschaffenburgu. 1919 V únoru je Heribert Fischer v Drážďanech propuštěn z lazaretu. 1919-1961 Činný jako nezávislý malíř, grafik a umělecký řemeslník v Geisingu (východní Krušné hory). Bydlel nejdříve v Schützenhaus, protože v domě prarodičů (Fischer-Haus) nebylo místo. Tam měla svou kancelář Gesellschaft für Grubenbetrieb (Společnost pro důlní provoz (získávání strusky)). Po jejím rozpuštění byla pronajata architektovi Reyherovi. Otec získává zpět dům, ve kterém prarodiče měli nakladatelství tkalcovských obchodníků. Vymalování pokojů v Schützenhaus a také několika pokojů ve Fischer-Haus. 1920 Fischer vyráží na pobyt v Paříži, který mu jeho otec chce darovat. 1921 Je vyznamenán „Stříbrnou sněhovou vločkou“, sportovní medailí. 1924 Heribert Fischer se 23. srpna žení s keramičkou Wilhelmine Leu z Koblenze. 1932 Ruth von Mayenburg víckrát navštěvuje Fischera v Geisingu. 1933 Plánován delší pobyt v Římě. Záměr ztroskotává na Fischerově nečlenství v NSDAP. 1934 Herbert Volwahsen píše v: Malíři své domoviny. Krušné hory v obraze, v: Der Sonntag, Příloha Dresdner Neueste Nachrichten dne 29.4.1934: Ve východních Krušných horách to je především Heribert Fischer (Geising), v jehož obrazech doznívá romantický cit pro přírodu. Je to především krajina, která jej dojímá, zřídka člověk. Osobitost jeho tvorby vyniká zejména v jeho litografiích, ve kterých se zříká působení světla a vzduchu a popisuje krajinu takřka v jasných liniích. Nepatetizuje svět kolem sebe, nýbrž jeho práce se opírá o tajnou lásku k zalesněným pahorkům, a vzdáleným vrcholům a ke vsím a městům, která se skrývají na úpatí mohutných svahů. Často maloval z okna ze své zahrady a poznamenával si všechny změny během ročního období. Stejně často kreslil nebo maloval ulici před svým domem s prudce stoupajícím Geisingbergem v pozadí. Kresby Heriberta Fischera jsou často tak jemného cítění, že je jej možno označit jako lyrika mezi malíři Krušnohoří. 1938 Je mu uděleno osvědčení pro výuku v oboru lyže. 1939 28. února se narodila dcera Christiane 1940 Činnost jako učitel lyžování pro Luftwaffe v Oberjochu. 1941 Od dubna do října odveden do vojenské služby (Landesschützenbataillion Frankenberg). 1942 22. prosince odvelen k policejní rezervě. Slouží jako vesnický strážník v Altenbergu. Mezitím jako voják v Itálii. 1945 Počátek rozsáhlé umělecké řemeslné práce ve Fischerově domě v Geisingu. Návrhy intarzií, kovářských prací, návrhy voskových a máčených batik aj. 1946 Výstava v Grünen Haus v Drážďanech společně s Willym Beckerem. 1950-1960 Učitel sportu a kreslení v různých základních školách a na střední škole v Altenbergu. 1959 Výstava v Městském muzeu v Zwickau. K tomu v «Union» z 9.1.1959: Bezpochyby umělec směřuje ve všech svých obrazech ke zřetelnosti, kterou nejsilněji a nejpůsobivěji dosahuje ve svých grafikách, zejména ve svých dřevorytech … V této výstavě je dominující barva, která se pro umělce zdá být dráždivá a uvolňující. 1961 Cesta do SRN. Prodloužení pobytu je úřady NDR zamítnuto. Heribert Fischer-Geising se po stavbě berlínské zdi rozhodne už nikdy se nevrátit. 1962 Od té doby umělec žije ve Freiburgu v Breisgau. 1965 Výstava v Bad Krozingen 1971 Na začátku roku umírá v Geisingu Helma Fischer. Výstava v radnici Freiburg im Breisgau. Heribert Fischer uzavírá druhé manželství s Hildegard Günther. 1974 Výstava v galerii Eichhauser v Mnichově. 1977 V lednu v Geisingu umírá dcera Christiane. Společná výstava s Josephem Jägerem a Karlem Seifertem v Městské galerii Schwarzes Kloster ve Freiburgu v Breisgau. K tomu umělec poznamenává: Jsem malíř: Moje obrazy nemají povzbuzovat k zamyšlení,- Jejich život má být zachycen, Jeho barevný zvuk má potěšit jako hudba, Její celistvost uspokojit. 1984 Heribert Fischer-Geising umírá 23. srpna na následky mrtvice. Werner Stöckel ve svém nekrologu: Fischer roku 1932 řekl: «Moje obrazy mají tvrdou jasnost, toliko barvou dostávají malebný nádech». První souhlasí a je udržováno, nicméně druhé rčení musí být korigováno, protože z nádechu se stalo barevné opojení, aniž by docházelo k přehánění, které by muselo být vnímáno jako nepřirozené. 1992 Výstava v Galerie am Markt v Dippoldiswalde. 1996 Vzpomínková výstava města Geising, ve spolupráci s Krušnohorským spolkem (Erzgebirgsverein) v Schützenhaus Geising (převážně exponáty z vlastnictví občanů Geisingu a městské správy), u příležitosti 100. narozenin Heribert Fischer-Geisinga. 1997 Výstava v galerii Finckenstein v Drážďanech. Výstava v Haus Krone v Dippoldiswalde. K tomu Birgit Tragsdorf v Sächsischen Zeitung (Dippoldiswalde) 27.8.1997: Koláže z roku 1975 a «Barevná symfonie» z roku 1971 jsou doklad, k jakému mistrovství se Fischer dobral ve svém abstraktním umění. Zřetelně můžete rozeznat, jak moc mu jeho dobrá škola v klasickém realistickém malování prospěla. Tyto obrazy jsou více než pouhá hra forem, barev a nálad. Nesou většinou sebou poselství, které nám umožňuje nahlédnout do snů a realit. 2004 Vzpomínková výstava “Malíř mezi světy“ u příležitosti 30. výročí úmrtí Heriberta Fischer-Geisinga, V drážďanské Volksbank Raiffeisenbank, Villa Eschenbach, od 25. června do 27. srpna. Bylo to první velké rozsáhlé představení díla po 1984. 2011/2012 Podílení se na výstavě „Neue Sachlichkeit“ v Drážďanech, Galerie Neue Meister, Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Vedle Otto Dixe, George Grosze, Hanse Grundiga byly vystaveny i tři práce Heriberta Fischer-Geisinga.