Základní údaje
| rok díla | 1911 |
| technika | sedm leptů na ručním papíře a jednu mezzotintu na japanu |
| rozměr | Formát Imperial folio (65:50) |
| signatura | signovány |
| poznámka k dílu | původní plátěná vazba (titul tlačený ve zlatě na přední straně vazby), datováno Praha Štenc Jan, 1911, dílo obsahuje sedm leptů na ručním papíře a jednu mezzotintu na japanu (Ráno, Poledne, F. X. Šalda, Paní Švabinská, Matka a dcera, Pieta, Před snímáním s kříže, Bílá kamélie), všechny originální grafiky signovány autorem, dále čtrnáct heliogravur, výtisk číslo 14 (s francouzským textem Camilla Mauclaira), vydáno pouze 60 ks s francouzským textem |
| datum narození | 1873-1962 |
Popis
O autorovi
Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, se narodil 17. září 1873 v Kroměříži.
Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1896. Ve stejném období tvořil symbolismem inspirovaná díla jako Splynutí duší (1896) nebo triptych Touha – Pocit blaženosti – Rozkoš (1896). Grafické techniky se naučil později u Julia Mařáka a rytce Eduarda Karla. Po návratu do Prahy se začal více věnovat olejomalbě a vytvořil obrazy zachycující krajinu a přírodu v okolí vesničky Kozlov u České Třebové. Ve vestibulu Zemské banky na Příkopech namaloval dvě velké kompozice s motivem české země a blahobytu. Významné místo v jeho tvorbě zaujímala grafika, a v roku 1910–1927 byl profesorem grafiky na Akademii.
Zemřel 10. února 1962 v Praze.
