olej na plátně adjustovaný na lepence | 40 x 30 cm | signatura: vlevo dole | Malíř, výtvarný pedagog. Studoval na Vídeňské uměleckoprůmyslové škole a poté figurální malbu u Augusta Eisenmengera na Akademii ve Vídni, kde byl jedním z nejnadanějších studentů a získal tři akademické ceny (1887, 1889). V 2. polovině 80. let podnikl díky stipendiu delší italskou studijní cestu, po níž se usadil ve Vídni. Od roku 1890 byl členem tamního Sdružení výtvarných umělců, 1901–1903 přerušil své členství a vstoupil do Hagenbundu. V letech 1890–1925 vyučoval na vídeňském dívčím lyceu. Ve své tvorbě se věnoval sakrální malbě, v níž se projevily vlivy italizující Rahlovy školy. Vedle ní se zaměřil i na naturalistickou žánrovou malbu. Jeho naturalismus se ovšem projevil pouze po formální stránce; po obsahové stránce zůstaly v jeho díle četné pozůstatky sentimentu a biedermeieru, jak bylo v moravské a rakouské žánrové malbě konce 19. století obvyklé. Na přelomu století jej silně ovlivnila secese. Pravidelně se účastnil výstav Moravského uměleckého spolku v Brně i výstav ve Vídeňském Künstlerhausu. Výjimečně se objevoval na výročních výstavách Krasoumné jednoty v Praze. Jeho neprodaná díla byla za druhé světové války uložena na zámku Albrechtsberg u Melku, kde 1945 podlehla zkáze. Mezi hlavní Strakova díla patří dva oltářní obrazy pro vídeňský Schottenkirche (1890) a nástropní malby v kostele sv. Egidia (1891). Josef Straka zemřel 24. března 1946 ve Vídni.