Základní údaje
datace | 1983 |
technika | kolorovaný lept na papíře |
rozměr | 490 x 330 mm |
signatura | vpravo dole |
rám | rámováno pod sklem |
datum narození | 1936 |
Popis
1983 | kolorovaný lept na papíře | 490 x 330 mm | signatura: vpravo dole
Toto dílo, nazvané "Simonetta" je dalším pozoruhodným příkladem z tvorby Jiřího Anderleho, známého pro svou schopnost propojit historické a moderní umělecké vlivy. Simonetta Vespucci byla slavná italská šlechtična a múza renesančních umělců, jejíž krása inspirovala mnoho uměleckých děl té doby. Anderle zde v kolorované suché jehle zachycuje ideál ženské krásy s důrazem na detailní zpracování a jemné linie. Postavy, které se vzájemně prolínají, odkazují na renesanční ideál harmonie a proporce, zatímco použití barev a symboliky dodává dílu moderní kontext. Tento grafický list nejen reflektuje Anderleho hlubokou úctu k historickým motivům, ale také jeho schopnost je reinterpretovat a aktualizovat pro současné publikum.
více fotografií
*Pokud jste na tomto odkazu nenašli požadované fotografie, neváhejte nás kontaktovat, rádi Vám je dodatečně poskytneme.
O autorovi
Jiří Anderle se narodil 14. září 1936 v Pavlíkově na Rakovnicku.
V letech 1951–1959 studoval na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu a v období 1955–1961 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění, kde se zaměřoval na malbu pod vedením Antonína Pelce a grafiku u Vladimíra Silovského.
Již v 60. letech se stal známým, především v zahraničí, a jeho umění se vyznačovalo naléhavým a působivým vyjádřením existenciálních otázek a lidské úzkosti, ať už konkrétní (například válka), nebo obecné a nadčasové (nemoc, stárnutí, samota).
Ve své tvorbě používal techniky kresby a grafiky, které si zdokonaloval během profesionálního působení v Černém divadle v letech 1961–1969. V dalších fázích tvorby se postupně přiblížil abstrakci, zatímco v pozdějším období se vrátil k figurálním a křesťanským tématům. K jeho dílům patří například oltářní obrazy pro Kostel svatého Matěje v Praze. Anderle je zastoupen v renomovaných sbírkách, včetně newyorského Metropolitního muzea a pařížského Pompidouova centra.