Základní údaje
technika | Ofsetový Tisk |
signatura | LD |
velikost | 42 x 54 |
rok | 29 |
pozn | zaskleno |
Popis
1885 Žlunice u Nového Bydžova - 1946 Praha. Malíř, grafik a ilustátor. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1908 Akademii výtvarných umění. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. V následnujících letech hledat svůj osobitý styl, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923. Motivem této kombinace byly jeho vzpomínky z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Po roce 1923 začal hledat nové téma a maloval krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období, trvající až do roku 1926. Vrcholem jeho malování přírody bylo však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu.
O autorovi
Václav Špála se narodil 24. 8. 1885 ve Žlunici u Nového Bydžova. V roce 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v ateliérech profesora Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, avšak studia nedokončil. Byl vyhledávaným českým akademickým malířem, grafikem a ilustrátorem moderního umění. V letech 1909 - 1911 byl členem SVU Mánes. Poté, co v roce 1911 vystoupil, byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. V první světové válce sloužil jako voják v letech 1915 - 1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní a od roku 1925 dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921 - 1946 se znovu přidal k SVU Mánes a v letech 1938-1939 byl jeho předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval do řady časopisů a novin.
Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, fauvismem a kubismem. Po roce 1923 se zaměřil zejména na krajiny, zátiší a květiny s dominancí jednoho barevného tónu, přičemž modrá barva zůstala dominantní. V 30. letech jeho dílo nabralo vyzrálosti a uvolnění, přičemž často portrétoval sebe a svou rodinu. Byl aktivní člen skupiny Tvrdošíjní, Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Osma. V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 13. 5. 1946 v Praze.