LITERATURA Martina Pachmanová (ed.): I stejné je jiné, Akademie výtvarných umění, Praha 2017, s. 51. Pavel Liška: Milena Dopitová – Instalace 1992–1999, Dům umění města Brna, Brno 1999, s. 5, 55. Milena Dopitová se často zaobírá otázkou vztahu mezi člověkem a přístrojem, který jako by si lidské tělo postupně přizpůsoboval. Strojová zařízení na autorčiných fotografiích, jejich sumární reprezentace s pomocí objektů, jejich včleňování do výtvarných instalací vždy vyvolávalo dojem jakéhosi propadání do tunelů a labyrintů, tedy dojem vertiga, závrati. Tento pocit zmírňovaly mnohdy využité textilní materiály, které dávaly dané zkušenosti jemnější formy. I kadeřnický salón působí dojmem jakési protézy, přestože výsledkem jeho návštěvy má být zřejmě určitý typ krásy. Milena Dopitová absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde v současnosti i pedagogicky působí. Věnuje se převážně multimediálním instalacím a tvorbě objektů v galerijním i veřejném prostoru. Již od začátku 90. let velmi zásadně ovlivnila posun české výtvarné scény k aktuálním tendencím jak v obsahovém, tak technologickém smyslu.