Základní údaje
technika | olej na dřevěné desce |
rozměr | 60 x 50 cm |
rok | 40. léta 20. století |
signatura | PD Wolheim |
rám | rámováno |
autor | 1894 - 1974 |
Popis
Provenience: Soukromá sbírka Francie, konzultováno s Galerií Remmert und Barth. Odborná literatura: Gert Heinrich Wollheim – Svobodný a nezávislý malíř z Německa, Jan Placák, Roš Chodeš 11/2018 str.19. Gert H.Wollheim, Eine Retrospektive, Kunstmuseum Dusseldorf im Ehrendorf, Wienand Verlag Koln, 1993. Gert H.Wollheim, Gedanke und Werk, Verlag Karl Thiemig Munchen, 1977. Gert H.Wollheim, Ausgewahlte Werke 1909-1958, Galerie Remmert und Barth 2001. Gert H.Wollheim, Die Wilden Jahre 1919-1925, Galerie Remmert und Barth 1984. V loňském červnu byl vydražen v aukční síni Lempertz obraz Gerta Heinricha Wollheima „Krasojezdkyně v cirkusu“ z roku 1923 za 85tisíc euro i s poplatky. Nešlo o žádné velké pozdvižení, protože dílo pocházelo z autorova ranného období, kdy jeho obrazy byly označeny jako Entartete Kunst ( Zvrhlé umění ) a v zápalu koniášovské „inspirace“ tehdy bylo nacisty zničeno na 450 umělcových obrazů. Gert Heinrich Wollheim byl ve Výmaru žákem slavného Albina Eggera-Lienze. Mezi jeho spolužáky patřili mimo jiné Otto Pankok, Carl Lohse nebo Otto Herbig. Po první světové válce, kde byl těžce raněn, spoluzakládal s Otto Dixem a Maxem Ernstem významnou avantgardní skupinu Junge Rheinland. A už v roce 1925 už vystavuje s Novembergruppe. Roce 1933 je ve znamení útěku před nacisty do Paříže a brzo se stává jeho družkou známá tanečnice Tatjana Barbakoff ( deportována a zavražděna nacisty v Osvětimi v roce 1942 ). Zatím však jsou oba internování v různých francouzských koncentračních táborech odkud se Wollheimovi podařilo uprchnout do Pyrenejí, kde se skrýval do konce války. Možná právě z této doby pochází malba imaginárního autoportrétu umělce, který je až surrealisticky redukován pouze na typickou zrzavou kštici, šat a výraznou biblickou holubici, která by mohla být symbolem malířovy touhy po klidu a míru. Samotnou tvář umělec ukrývá, jako se ukrývá v Pyrenejích před nacisty. Svůj dobrodružný osud završuje emigrací do USA, stejně tak, jak náš Maxim Kopf. Až v roce 1959 zavítá do své původní německé vlasti. Je známo, že jeho tvorbu obdivoval Joseph Beyus, který se s Wollheimem osobně setkal. Je známá i fotografie Josepha Beyuse na Wollheimově retrospektivě v roce 1980.