Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D. Provenience: Ze sbírky prof. Mudr. Otakara Teyschla, DrSc. (1891 – 1968) Reprodukováno. Albert Kutal, Antonín Procházka, SNKLHU, Praha, 1959, obr. 37. Antonín Procházka, Moravská Galerie v Brně, k výstavě Český kubismus 1909-1925, 1992. Otakar Teyschl – univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš, Statutární město Brno/Archiv města Brna, 2012, s. 79. Publikováno: P. Spielmann, Soupis kubistických kreseb Antonína Procházky, č. soupisu 55. Antonín Procházka 1882-1945, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně a obecní dům v Praze, 2002, č. soupisu K 104, s. 350. Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph.D.: Posuzované dílo Kubistická hlava je autentickou, špičkovou a sběratelsky exklusivní prací Antonína Procházky, jednoho z nejvýznamnějších a nejosobnějších představitelů zakladatelské generace českého moderního umění, tzv. „generace Osmy“. Po období výtvarného dramatizace (ovlivněné příklady Edvarda Muncha, Vinceta van Gogha, Honoré Daumiera ad.) vstupuje autor na pole kubismu, výtvarného směru, o kterém dnes není pochyb, že je nejdůležitějším momentem novodobých dějin výtvarného umění. Již Emil Filla si ve svých zápiscích uvědomoval, že kubismus je „metoda nového vnímání světa a nový poměr subjektu a objektu“. Emil Filla a Antonín Procházka byli prvními českými umělci, kteří usilovali o ryze výtvarnou formu založenou na pevných zásadách kubistické konstrukce obrazové plochy. Posuzované dílo je jednou z Procházkových brilantních a mimořádně vzácných realizací, v nichž se nová antirealistická krystalizace forem ustavuje. Kubistická hlava příkladně demonstruje, jak se Procházkův výtvarný výraz v roce 1910 zradikalizoval. Přispěla k tomu autorova návštěva Paříže na podzim předchozího roku, kdy se seznámil s nejaktuálnější tvorbou Pabla Picassa a George Braqua. Je pravděpodobné, že tam shlédl i Picassovu plastiku Hlava ženy Fernanda (1909), inaugurační dílo kubistického sochařství, které v roce 1911 získal do své sbírky český historik umění a teoretik kubismu Vincenc Kramář (dnes v NG v Praze). Podobně jako Picassova socha je i Procházkova Hlava v intenci tehdejšího směřování analytického kubismu expresivně stylizována. Uplatňuje se zde fascinující kontrast dynamické tříště forem a melancholicky laděného výrazu v zamyšlení skloněné tváře. Tento protiklad lze z hlediska psychologického symbolismu, pro Procházku velmi důležitého, jak dokládají i jeho další mistrovské realizace, např. Prometrus (1911, MG Brno) či Hamlet (1912, NG v Praze), interpretovat jako polaritu mezi aktivností a pasivností. Kubistická hlava mistrně tvořená krystalickou tříští ploch jemně odstíněných v duchu barevné askeze analytického kubismu a obsahově prodchnuta „formulí patosu“, manifestuje přímou účast Antonína Procházky na propracovávání nových uměleckých objevů. Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 1 300 000 - 1 600 000 CZK.

Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech v okrese Vyškov a zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl významný český malíř, grafik a ilustrátor. Po absolvování gymnázia v Kroměříži v roce 1901 se vydal do Prahy, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením renomovaných umělců jako byli Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger a Max Švabinský.

V prvním desetiletí 20. století se aktivně zapojil do uměleckého života hlavního města. Byl členem avantgardní skupiny Osma, s níž se účastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. Dále byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde působil v letech 1907–1911 a znovu v letech 1923–1929. Jeho touha po nových zkušenostech a inspiracích ho vedla k cestám po Evropě, a během jedné z nich, v Německu, potkal malířku Linku Scheithauerovou. Po návratu do vlasti v roce 1908 si ji vzal za ženu. V roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od roku 1924 žili manželé v Brně, kde Procházka začal učit kreslení na dívčím gymnáziu.

Procházkova tvorba byla v počátcích silně ovlivněna expresionismem, zejména dílem Edvarda Muncha. Postupem času se však jeho styl vyvíjel směrem ke kubismu. Po roce 1925 se od kubismu odvrátil a začal se věnovat své osobní interpretaci novoklasicismu. Během své kariéry vytvořil více než 140 maleb, mnohdy velmi monumentálních rozměrů. Jako příklad lze uvést jeho dílo pro brněnskou právnickou fakultu s názvem "Prométheus přináší lidstvu oheň" z roku 1938, které zaujímá plochu celkem 80 m². Kromě malby se věnoval i plastice, vytvořil řadu drobnějších soch, návrhů a modelů, včetně série bronzových jezdeckých soch prezidenta T.G.Masaryka.

V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. Jako pocta jeho přínosu českému výtvarnému umění je po něm pojmenována ulice v Brně-Pisárkách.