Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. Vystaveno: Poesie 1932, SVU Mánes, říjen-listopad 1932, č. k. 143. Alois Wachsman 1898 – 1942, Posmrtná výstava, SVU Mánes, Praha, březen 1947, č. k. 36. Alois Wachsman, Galerie hlavního města Prahy, Obecní dům, prosinec 1970 – leden 1971, č. k. 55. Šíma, Štyrský, Toyen…, Galerie Pallas, Praha, červenec 1994, s. 87. Publikováno: Vítězslav Nezval, Poesie 1932, Volné směry XXIX, 1932, s. 198. Volné směry XXX, 1933-1934, s. 55. Lenka Bydžovská, Karel Srp, Český surrealismus 1929-1953, Praha, 1996, s. 248. Z posudku PhDr. Karla Srpa: Během svého krátkého života Alois Wachsman jako malíř několikráte zazářil, jednak v raném období, kdy byl krátce členem Devětsilu, a podruhé na počátku třicátých let, kdy rozvinul surrealistickou poetiku do nečekaných, velmi výrazných a dodnes nedoceněných poloh. Druhý úspěšný Wachsmanův nástup na malířské pole byl spojený s výstavou Poezie 1932, konanou na podzim 1932 v pražském Mánesu, nejdůležitější výstavní akcí, jež se mezi válkami ve střední Evropě konala. Wachsman zde představil komplexní, jedinečný soubor, který byl výrazný, promyšlený a výtvarně ucelený. S odstupem let se ukazuje, že Wachsman vystoupil ze stínu Štyrského, Toyen, Šímy, s nimiž na Poezii 1932 vystavoval. Přišel s vlastní, emotivně krajně účinnou, výtvarně promyšlenou verzí pojetí moderního obrazu, kterou jsme schopni docenit až v posledních desetiletích. Obraz Figura (Hlava) je pronikavou zkratkou, bleskovou reflexí nad filosofickými úvahami René Descarta. V jednoduše, velkými monochromními barevnými plochami vystavěném rohu místnosti je umístěn růžový trojúhelník, který symbolizuje lidské tělo. Z trojúhelníku jako by vyrůstal šedý, žlutou barvou místy ohraničený profil hlavy, z nějž je zřejmý výraz určitého údivu, jakéhosi prozření. Uvnitř hlavy jsou dva důležité motivy. Oko jako zdroj zrakového smyslu je spojeno s tkáněmi, připomínajícími mozek, do nějž přenáší podněty. Jednoduché, průzračně čisté provedení, bezprostřednost výrazu, čistota malířského přednesu, zasahují silně diváka, který vnímá Wachsmanovo pojetí moderního člověka jako skvělou syntetickou zkratku, jednu z nejvýraznějších, jež byla v tehdejším evropském umění vytvořena. Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a jejich cena se pohybuje v rozmezí 10 000 000 - 15 000 000 CZK.

Alois Wachsmann se narodil 14. května 1898 v Praze a zemřel 16. května 1942 v Jičíně. Byl českým malířem, scénografem a architektem. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v letech 1917-1922 pod vedením profesorů Fanty a Engla. V roce 1920 byl spoluzakladatelem skupiny Devětsil, která byla významným hnutím v českém uměleckém prostředí. Následně pokračoval ve studiu architektury na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára mezi lety 1925 a 1928.

Jeho umělecká tvorba prošla různými fázemi. Na začátku byl ovlivněn francouzským kubismem, ale později se jeho obrazy začaly blížit surrealismu s vlastními poetickými náladami. Během pozdějšího období jeho tvorby se obrátil k téměř realistickým obrazům s náboženskými tématy, zachovávaje charakteristickou poezií.

Kromě malířského umění se věnoval i scénografii a architektuře. Byl jevištním výtvarníkem v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze-Vršovicích.

Alois Wachsmann byl zakládajícím členem skupiny Devětsil a sdílel s vrstevníky umělecké tendence magického realismu, primitivismu a nové věcnosti. Jeho umělecký směr se však vyvíjel a proměňoval od lyrického kubismu až po jeho osobitý pohled na surrealismus a realismus. Jím prosazovaný spontánní výraz a dadaistický humor tvořil kontrast k tehdejším dogmatickým teoriím a manifestům.