Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. Dílo bude uvedeno v připravovaném soupisu díla autora. Z posudku PhDr. Karla Srpa: Výrazné, syntetické dílo Mikuláše Medka pochází z jeho posledního tvůrčího období. Autor jej dokončil krátce před svou smrtí, lze jej tudíž považovat za jeden z jeho vůbec posledních obrazů. Do dnešních dnů se toto plátno nacházelo u prvého majitele, který jej získal přímo od autora. Práce je vizuálně nesmírně přitažlivá. Setkávají se v ní dva hlavní náměty autorovy tvorby z poloviny šedesátých let, mezi něž náležela jednak červená koule, jednak technický motiv, tentokráte kleští, jenž se rovněž vyskytoval na fotografiích Emily Medkové. Mechanický svět se zde prolíná s metafyzickým. Tomu odpovídá i barevnost ostrého střetu žhavě červené a chladně modré. Kromě těchto dvou hlavních motivů, je však plocha obrazu poseta mnoha mikro motivy, jimiž často Medek zaplňoval plochy svých obrazů, které se vzájemně prorůstaly a do uzavřené kompozice vnášely vnitřní pohyb. „Kleště“ totiž mohou připomínat čelist, vyplněnou dalšími vnitřními náměty. Medek vytvořil mnohovýznamový celek, ve kterém se plasticita iluzívní koule střetává s obrysovou kresebností. Přestože již tehdy byl vážně nemocen, z vlastního obrazu to není vůbec znát: je uskutečněn v plném malířském nasazení, ve kterém se grotesknost mísí s krutostí. Hlava-kleště jako by chtěla pohltit svět, který však tkví uvnitř ní. Věhlasný malíř, ilustrátor, autor textů pocházející ze známé umělecké a intelektuální rodiny. Studoval na Grafické škole v Praze, na pražské akademii byl žákem V. Rady a studoval též na VŠUP v ateliéru F. Muziky a F.Tichého. V roce 1949 byl ze studia vyloučen. Účastnil se aktivit surrealistického okruhu (Teige, Effenberger, Fára, Istler, Tikal) a podílel se na tvorbě uměleckých sborníků, ale profesionálně se umění věnovat nemohl. Medek si vytvořil vlastní styl manýristických, loutkovitých figur s přesnými obrysy. Deformace původního konkrétního modelu se u něj pojila s pocity horečnatých halucinací, při nichž se prodlužují ruce a zvětšují hlavy s vlasy stylizovanými do plošných ostnů. Postavy vsazoval do prázdného, těsného prostoru, vymezeného perspektivně se sbíhajícími liniemi. Pro Medka byly jediné absolutní barvy modré a červené: Barvy jsou dokonalé z kovu - modrá ze železa a stříbra, červená ze zlata. První samostatnou výstavu měl až v roce 1963 společně s J. Koblasou. V této době také maloval tzv. preparované obrazy, jejichž základ tvořila abstraktní malba barevných útvarů a hmot, které jsou uspořádané do plošných symbolů. Jeho strukturálně a spirituálně založená tvorba byla poznamenána poválečným existencialismem a měla pro české umění 60. let iniciační význam. V polovině 60. let se opět vrátil k figurativní tvorbě - imaginativní malbě. Medek je také představitel informelové tvorby s typickými informelovými přístupy, kdy nanášel barvy rovnoměrně po celém plátně a později z nich vytvářel reliéfy. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů a zároveň odkaz mladší generaci činí z tohoto umělce jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších tvůrců nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století. Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích draží v rozmezí 3 500 000 – 4 500 000 CZK.