Základní údaje
| signatura | PD Toyen 45 |
| technika | kombinovaná technika na papíře |
| rozměry | 41 x 56,5 cm |
Popis
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. Provenience: Dar autorky Evě Ebertové. Vystaveno: Toyen, Topičův salon, 27. 11. – 30. 12., Praha. 1945. Imaginativní malířství 1930 – 1950, Alšova jihočeská galerie, březen – duben, Hluboká nad Vltavou, 1964. Jindřich Štyrský – Toyen, Moravská galerie Brno a Mánes, listopad – prosinec, Praha, 1966. Alternative Attiali 3, L´Aquila, Castelo Spagnolo, červenec – září, 1968. Český surrealismus, Galerie hlavního města Prahy, 16. 10. 1996 – 5. 1. Praha, 1997. Toyen, Galeri hlavního města Prahy, 15. 2. – 6. 8., Praha, 2000. Publikováno: Toyen, Topičův salon, 27. 11. – 30. 12., 1945, Praha, č. k. 61. Imaginativní malířství 1930 – 1950, Alšova jihočeská galerie, březen – duben, 1964, Hluboká nad Vltavou, č. k. 189. Jindřich Štyrský – Toyen, Moravská galerie Brno a Mánes, listopad – prosinec, 1966, Praha, č. k. 61. Karel Srp, Český surrealismus, Praha, 1996, s. 346. Toyen, Galeri hlavního města Prahy, 15. 2. – 6. 8., 2000, č. k. 204. Z posudku PhDr. Karla Srpa: Pokaždé, když se na aukcích objeví dílo Toyen, znovu se ukáže, jak tato autorka převyšovala dobové umění, jak její díla daleko přežila datum svého vzniku a nepřestávají hovořit k dnešku. Platí to i o této výjimečné kresbě, pocházející ze samotného závěru autorčina válečného období, jednoho z nejdůležitějších v celém jejím uměleckém vývoji. Kresba, se kterou volně souvisí stejnojmenný obraz Předjaří 1945 z roku 1946, jenž je nyní v pařížském Centre Pompidou, přináší námět motýlů, spících na kamenech připomínajících náhrobky, jak naznačuje vzdálenější motiv vpravo nahoře, narážející na otevřený hrob, jehož konstrukci si však autorka sestavila po svém. Kresba je cenná nejen svou podstatou, ale i tím, kdo jí vlastnil. Toyen – jak naznačuje věnování vlevo dole – ji dala rok po jejím vzniku Evě Ebertové, mladé přítelkyni Karla Teigeho, od níž se dostala do rodiny významného surrelalistického malíře. Technika kresby měla ve válečném období Toyen své důležité místo. Kromě přesných tušových kreseb se Toyen věnovala i kresbám uhly a pastelkami. Z tušových kreseb Toyen často vytvářela obsáhlejší cykly. Kresba Předjaří zůstává v tomto smyslu ojedinělou prací jako přesné zamyšlení nad životem a smrtí, vyjádřené předmětnými symboly. Toyen novým způsobem obnovuje posttraumatickou tesknotu, která nepřestává upomínat na obrazy C. D. Friedricha. Aniž by jakkoli uplatnila lidskou postavu, silně hovoří k lidské existenci. Surrealismus znovuobjevil kresbu jako samostatný výrazový prostředek. V procesu znovunabytí identity tohoto výrazového media sehrála Toyen významnou roli, jak ostatně skvěle dokládá tato kresba. Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích draží v rozmezí 1 000 000 – 1 500 000 CZK.
O autorovi
Toyen, známá též pod svým skutečným jménem Marie Čermínová, se narodila 21. září 1902 v Praze. Je považována za významnou česko-francouzskou malířku a jednu z představitelek evropského surrealismu. Navzdory tomu, že většinu svého života strávila v Paříži, je považována za klíčovou postavu české kultury a umělecké avantgardy 20. století.
Už v mládí opustila Toyen svůj domov a pracovala v továrně na mýdlo na Žižkově. Vzdělání v oblasti dekorativní malby získala na Uměleckoprůmyslové škole pod vedením profesora Emanuela Dítěte ml. Ve 20. letech 20. století spolupracovala s umělcem Jindřichem Štyrským, s nímž se setkala během léta v roce 1922 na ostrově Korčula. Jejich spolupráce byla tak úzká, že vyhlásili svůj vlastní umělecký směr - artificialismus.
Toyen se stala členkou různých uměleckých sdružení, včetně Devětsilu, SVU Mánes a Skupiny surrealistů v ČSR. V Paříži se připojila k surrealistické skupině kolem André Bretona a Paula Eluarda. Během druhé světové války se musela skrýt kvůli svým surrealistickým sklony a také pomáhala ukrývat surrealistu židovského původu, Jindřicha Heislera.
Po válce se Toyen vrátila k veřejnému vystupování, ale v roce 1947 opustila Československo a přestěhovala se natrvalo do Paříže. Ačkoli se její umělecká tvorba zachovala ve svém specifickém a originálním stylu, v posledním desetiletí svého života se stávala stále osamělejší.
Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Její dědictví jako ženy v doméně české avantgardy, která překonala tradiční genderové bariéry, a její umělecká tvorba zůstávají aktuální a významné v kontextu evropského surrealismu a české umělecké historie.
