František Dvořák, původně známý jako František Brunner a používající také příjmení Brunner nebo Bruner, se narodil 14. listopadu 1862 v Přelouči. Byl českým malířem.

František byl nejstarším z dvanácti sourozenců krejčího Václava Brunera z Přelouče. Mezi jeho bratry byli i fotografové Rudolf Bruner-Dvořák a Jaroslav Bruner-Dvořák.

Jeho malířský talent si všiml učitel kreslení J. Jirout, a když mu bylo 14 let, poslal ho jeho otec na učitelský ústav do Kutné Hory. V sedmnácti letech odešel studovat do Prahy na malířskou akademii k profesoru Františku Čermákovi. Později studoval v zahraničí, včetně Paříže, Vídně a Mnichova.

Roku 1888 se rozhodl spolu se spolužáky Karlem Vítězslavem Maškem a Alfonsem Muchou odjet do Francie. Později pobýval v Paříži, Nice a cestoval po Itálii. Nakonec se vydal do Ameriky, kde žil v Filadelfii, New Yorku, Chicagu a Detroitu. Získal si zde mnoho přátel a získal zakázky, a dokonce měl výstavy.

V roce 1905 se vrátil do Prahy a začal pracovat na rozsáhlém díle "Poslední večeře Páně". Od roku 1906 žil v ateliéru na vltavském nábřeží. Roku 1907 namaloval portréty dětí arcivévody Franze Ferdinanda d'Este na Konopišti.

František Dvořák se stal významným představitelem hnutí nové spirituality, ovlivněným východní spiritualitou, kterou poznal během pobytu v Americe.

Zemřel v Praze roku 1927. Jeho dílo je považováno za novoromantické a symbolisticky stylizované. Během svého života neúnavně pracoval a získal uznání za své portréty a žánrové výjevy. V jeho obrazech lze postřehnout ovlivnění barevností a stylem prerafaelitů.