Dílo zobrazuje expresivně stylizované poprsí muže en face, jehož hruď je zobrazena konkávkonvexně a na ni navazuje tubus krku. Obličejové partie jsou tvořené vzájemným prolnutím geometrických tvarů a konvexních zaoblení na sebe navazujících částí, které dohromady tvoří obrysy hlavy. Paralely k tomuto obrazu lze nalézt v dílech z období let 1912 - 1920 kdy se Procházkův výtvarný výraz zradikalizoval v intencích tehdejšího směřování analytického kubismu.

Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech v okrese Vyškov a zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl významný český malíř, grafik a ilustrátor. Po absolvování gymnázia v Kroměříži v roce 1901 se vydal do Prahy, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením renomovaných umělců jako byli Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger a Max Švabinský.

V prvním desetiletí 20. století se aktivně zapojil do uměleckého života hlavního města. Byl členem avantgardní skupiny Osma, s níž se účastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. Dále byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde působil v letech 1907–1911 a znovu v letech 1923–1929. Jeho touha po nových zkušenostech a inspiracích ho vedla k cestám po Evropě, a během jedné z nich, v Německu, potkal malířku Linku Scheithauerovou. Po návratu do vlasti v roce 1908 si ji vzal za ženu. V roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od roku 1924 žili manželé v Brně, kde Procházka začal učit kreslení na dívčím gymnáziu.

Procházkova tvorba byla v počátcích silně ovlivněna expresionismem, zejména dílem Edvarda Muncha. Postupem času se však jeho styl vyvíjel směrem ke kubismu. Po roce 1925 se od kubismu odvrátil a začal se věnovat své osobní interpretaci novoklasicismu. Během své kariéry vytvořil více než 140 maleb, mnohdy velmi monumentálních rozměrů. Jako příklad lze uvést jeho dílo pro brněnskou právnickou fakultu s názvem "Prométheus přináší lidstvu oheň" z roku 1938, které zaujímá plochu celkem 80 m². Kromě malby se věnoval i plastice, vytvořil řadu drobnějších soch, návrhů a modelů, včetně série bronzových jezdeckých soch prezidenta T.G.Masaryka.

V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. Jako pocta jeho přínosu českému výtvarnému umění je po něm pojmenována ulice v Brně-Pisárkách.