expertiza PhDr. R. Michalová, Ph.D.; vzadu štítek “Galerie Paul Faschetti, Paris“, č. 59, vystaveno a reprodukováno: “Joseph Sima, Visions du monde retrouvé“, Musée de l´Hospice Saint-Roch, Issoudun, 2015, kat. č. 59, str. 88; rámováno, pasparta, pod sklem

Akvarel „Bez názvu“ je originální, sběratelsky vzácnou, interiorizovanou krajinou Josefa Šímy, autora patřícího k největším osobnostem, jež ustálily podobu českého moderního umění dvacátého století. Šíma se ve třiceti letech usídlil v Paříži, kde se mu podařilo účastnit se mezinárodní výtvarné scény. Paralelně však udržoval živý kontakt s domácí kulturou a stal se členem devětsilu, přispíval do avantgardních časopisů a překládal francouzské autory. Předložený Akvarel byl vystaven v roce 2015 v Musée de l ´Hospice Saint-Roch na výstavě „Joseph Sima, Visions du monde ret-rouvé,“, neboli „Vize znovuobjeveného světa“ a byl reprodukován ve výstavním katalogu č. 59 na straně 88. Nosnou myšlenkou Šímovy tvorby byla snaha vyjádřit jednotu světa. Posuzované dílo „Bez názvu“ je krásnou intimnější ukázkou Šímovy pozdější tvorby (1958-1960), vyznačující se neobyčejnou duchovní hloubkou. Akvarel je součástí rozsáhlého cyklu produchovnělých krajin, díky němuž se autor dostává po téměř desetileté tvůrčí pauze způsobené válečným traumatem zpět na scénu a stává se opět mezinárodně uznávanou osobností. Motivicky připomíná dílo proudění vzduchu či vody.

Josef Šíma, často známý i jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl významným českým malířem evropského moderního malířství. I když v Paříži prožil téměř 50 let, s Českem si udržoval pevný vztah. Byl blízko k surrealismu, ale zaměřoval se více na symbolický rozměr obrazu. Ve svém pozdním období vytvořil světelné abstraktní obrazy, které jsou často srovnávány s díly Marka Rothka.

Narodil se v rodině výtvarníků v Jaroměři. Jeho dědeček byl sochař a kameník, zatímco otec učil kreslení na řemeslnické škole a měl zálibu v národopisu. Po maturitě v roce 1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později na Akademii výtvarných umění v Praze. Přestože jeho zájem o výtvarné umění byl silný, krátce studoval i pozemní stavitelství na brněnské technice, což bylo inspirováno jeho zájmem o technický pokrok a literaturu Julese Verna.

Jeho vzdělání však bylo přerušeno první světovou válkou. Sloužil v Haliči, kde byl zraněn, a později byl převelen na italskou frontu. Po válce se vrátil do Brna, kde se zapojil do místního kulturního života a spoluzakládal Klub výtvarných umělců Aleš. V Brně se také připojil k umělecké skupině Devětsil.

V roce 1920 Šíma odešel do Francie, kde zpočátku pracoval jako kreslič vitráží. Po krátkém období v Baskicku se přestěhoval do Paříže, kde se setkal s mnoha význačnými osobnostmi uměleckého světa. Oženil se s Louise-Denise Germainovou a začal se věnovat kreslení a malbě. Získal inspiraci od francouzských básníků, s nimiž často spolupracoval na různých projektech.

I když žil ve Francii, Šíma nikdy neztratil kontakt s Českem. Udržoval vztahy s českými umělci a často se účastnil uměleckých výstav v Československu. Během druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti ve Francii. Po válce se stal poradcem pro kulturní záležitosti na československém velvyslanectví v Paříži.