V Ečizenu (severní část dnešní prefektury Fukui) působící Fudžiwara Hirotaka byl žákem Mičimoto Kanetaneho, obdržel titul Hoki no daidžó, později Hoki no kami , byl mečířem význačné školy Šimosaka, známé především ve spojitosti s Ečizen Jasucuguem, pracujícím pro prvního Tokugawského šóguna Iejasua . Hirotaka, tvořící kolem éry Meireki (1655 - 1657) je hodnocen jako charakteristický mečíř této školy, byl dobově velice populární, dokonce byl familierně přezdívaný ,,Bonrjú" a ,,Bontaka". Styl jeho práce připomíná Harima no daidžó Šigetaku. Jakkoliv se jednalo o plodného mečíře, který často používal drahou importovanou západní ocel Namban tecu, meče od něj jsou dochovány spíše vzácněji. Meče mají pro své skvělé sekací schopnosti hodnocení wazamono (velmi dobře sekající meč).

V Tókó taikan dlouhý meč ohodnocen na 3,5 mil.JpY(str.539).Reference na mečíře je v celé řadě základních publikací, např.Fujishiro 5449, Kanzan Sato 262, Nihonto Meikan 815, Shintoshu 139, Shinto taikan 653, Kataoka 754, Yomeisoran 327, Tokuno 539 a další.