70. léta 19. století Olej na plátně 53 x 42,5 cm Tvorbu Adolfa Chwaly nejvíce ovlivnila škola Maxe Haushofera na pražské Akademii. Po přesídlení do Vídně se od roku 1860 v jeho tvorbě objevují alpské motivy. Zvlněné krajiny s kopci či skalisky a říčky vinoucí se údolím maluje Adolf Chwala rád a úzkostlivě věrně. Světlo, se kterým zdařile experimentuje zahaluje obraz do nálad a stylizací - oblak krajinu částečně stíní a umožňuje nám vnímat jasnější kontrasty. I kopce v povzdálí, zahalené do pastelového oparu, vykazují jasně čitelné obrysy skalisek a oken zříceniny. Zajímavý detail v Chwalových dílech často představuje lidská stafáž - zde postava sedící u koryta říčky. Kameny v řece i poloprůsvitné větvoví jsou malované s hmatatelnou realističností. Z posudku PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové: 'Předložený obraz je nespornou a krásnou prací krajináře Adolfa Chwaly, jehož díla jsou v současné době stále žádána umění milovným publikem. Pro obsah náladově pojatých krajin pokládáme Chwalu za romantika, ale svou malířskou metodou se už obracel k realismu detailního konkrétního popisu.'