Franz Metzner se narodil 18. listopadu 1870 ve Všerubech u Plzně. Byl česko-německým sochařem a významným organizátorem umělců své doby. Jeho umělecká kariéra zahrnovala různá období a lokality, což ovlivnilo i jeho tvůrčí styl.

Po vyučení v ateliéru Christiana Behrense ve Vratislavi a studiích ve městech Cvikov, Drážďany a Hamburk, působil v letech 1894–1903 v Berlíně. Zde pracoval jako designér a modelér pruské královské manufaktury na porcelán a zúčastnil se Světové výstavy v Paříži v roce 1900. Roku 1903 přesídlil do Paříže, kde navázal spolupráci s vídeňskými uměleckými dílnami, jako byly Wiener Werkstätte. Mezi jeho spolupracovníky patřili významní umělci, například Josef Hoffmann, Gustav Klimt nebo Richard Luksch.

Metznerovo dílo kombinovalo prvky secese, art-deco a monumentalismu. Jeho nejznámějším projektem byla vnitřní výzdoba památníku Bitvy národů v Lipsku. V Čechách působil zejména v městech Liberec, Jablonec nad Nisou, Teplice a Praha. Během druhé světové války byla řada jeho německých děl zničena, a v Čechách většina jeho uměleckých prací nepřežila období komunismu.

Zemřel 24. března 1919 v Berlíně.

Po Metznerově smrti v roce 1919 bylo jeho jméno využito pro název sdružení sudetoněmeckých výtvarníků Metznerbund – Metznerův svaz. Toto sdružení, s hlavním sídlem v Liberci a regionálními pobočkami, podporovalo umělce a mělo formulovaný ideový a tvůrčí program. Za druhé světové války se však zapojilo do nacistické propagandy, a jeho poslední aktivitou byla výstava fašistického umění v Praze roku 1944.