Večerní aukce 2022

Z posudku PhDr. Mgr. Michaela Zachaře: 'Posuzovaný obraz plenérového formátu se váže zejména námětem, kompozicí a koloritem k autorovým okořským malbám, stal se východiskem pro řadu dalších kompozic a nese v sobě přízvuk jímavé a vroucí intimity, předjímající tichou hudbu krajin Le Sidanerových. Nevšední působivost až obřadnost tohoto plenérového díla vyznačujícího se rafinovanou kompozicí, harmonickým sonorním koloritem a sugestivní náladou dokazuje přesvědčivé kvality Hudečkova krajinářství i jeho tehdejší úspěchy na mezinárodní výtvarné scéně.' Konzultováno s prof. PhDr. Petrem Wittlichem, CSc.

Slavný kubistický servis dle návrhu českého významného architekta a designéra Pavla Janáka zhotovil Graniton, Rydl a Thon, Svijany-Podolí. Nabízený osmidílný soubor z měkké kameniny v zachovalém stavu byl navržen pro výrobní družstvo Artěl. Jedná se o typ s bílou glazurou a černou linkou. Kónický tvar, fasetovaný plášť s 12 fasetami, černá ouška jsou ve tvaru kuliček, hvězdicový diamantový vzor zdobí celý servis. Obsahuje celkem 6 šálků s talířky (výška 7,5 cm), cukřenku (výška 13 cm) a konev (výška 19 cm). Tvarově obdobný model servisu - však s jiným dekorem - byl v roce 1976 vystaven v Tokiu. Značeno zespodu: Artěl. Reference.: Hořava J. Graniton: Umělecká a užitková keramika 1907–1928, str. 74, černo-bílý obr. shodného servisu. Švestka J. a T. Vlček, Český kubismus 1909-1925, 1991, s. 291. Cukřenka s uraženým jedním uchem.

Český významný sochař Bohumil Kafka je znám především jako autor monumentální jezdecké sochy Jana Žižky na Vítkově či pomníku malíři Josefu Mánesovi na nábřeží u budovy Rudolfina. Ve svých dílech byl otevřen vlivu symbolismu a ve své rané tvorbě i dekorativním požadavkům secese. Mezi lety 1904 až 1908 působil v Paříži, kde měl možnost zblízka poznat práci Augusta Rodina a E. A. Bourdella spolu s atmosférou příchodu a postupné diferenciace moderního umění. V době formujícího se československého státu, po smrti Stanislava Suchardy nahradil jeho učitelskou pozici na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V této době je pro Kafku podstatná koexistence sochy a architektury. Veliké ideální figury měli být v rovnováze s klasicizující architekturou. „Klečící ženský akt nazvaný Po koupeli z roku 1918 dokládá“ píše profesor Petr Wittlich „Kafkovu snahu opravdu praktikovat základní zásadu nového stylu, že lidské tělo jakožto figura je formální sestava trupu těla a jeho údů, mající znakový charakter. I tady ale měl svou váhu pohled sochy, který je vlastně duševní protiváhou samotné tělesnosti.“ Publikováno: Wittlich, P. Bohumil Kafka. Příběh sochaře (1878-1942). 2014. s. 151.

Z posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: 'Předložený obraz „Zátiší s černou kytarou a ovocem“ je originálním, svou výjimečnou kvalitou galerijním, skvostně kubistickým dílem Emila Filly, autora, jehož výtvarný talent, silné intelektuální založení a úctyhodná sečtělost z něj učinily vskutku ojedinělou kulturní osobnost své doby, obdařenou zvláštním fluidem vážnosti a význačnosti. V malířském, kresebném, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi a rozvíjel v mnoha osobitých modifikacích, kdy syntetický kubistický slovník uvolňoval do organičtějších, mnohdy libidózních forem. Doba, kdy vzniká posuzovaný obraz, patřila k mimořádně šťastnému období, jež lze označit za jeden z vrcholů Fillových tvůrčích a životních sil. Roku 1932 bylo malíři padesát let a své kulaté jubileum oslavil velkoryse koncipovanou soubornou výstavou v pražském Mánesu, která zahrnovala cca 360 děl z let 1902-1932, přestože katalog uvádí pouze práce do roku 1931. K obrazům, které představily autorovo tvůrčí směřování k nejnovějšímu datu a byly na výstavu doplněny, patřilo i předložené, výtvarně neobyčejně silné a pro malíře maximálně reprezentativní „Zátiší s černou kytarou a ovocem“. Dílo stylově spadá do období pozdního organického kubismu, kdy se ve Fillově pojetí obraz stává „bujným rejem“ barev a forem, které se do sebe vkliňují a harmonicky se doplňují. Přesně toho je předložené dílo nádherným dokladem. Na vizuálně velmi příjemném a reprezentativním formátu tu dochází ke geniálnímu vyrovnání tendencí ke smyslovému hédonismu a k promyšlené konstrukci obrazového pole.' | Provenience: původně sbírka PhDr. JUDr. Jaroslava Borovičky (1912-2009), předního sběratele českého moderního umění; od 90. let v majetku významné umělecké rodiny Wagnerů | Vystaveno: Jubilejní výstava díla Emila Filly, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha, 29. 4. - 29. 5. 1932

Z posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: 'Předložené dílo „Kytice na Sázavě před bouří“ je originálním, velmi kvalitním, oslnivě vitalistickým a motivicky maximálně typickým dílem Václava Špály, člena progresivně orientované Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, člena a pozdějšího předsedy SVU Mánes, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy. Václav Špála maloval posuzovaný obraz „Kytice na Sázavě před bouří“ ve šťastném a úspěšném období, v době, kdy mu bylo padesát let. Květiny, ztvárněné jako ústřední motiv na posuzovaném obraze, symbolizovaly Václavu Špálovi krásu, svěžest, jas a životní pohodu. Soustředění se na tento zdánlivě prostý námět vyplynulo zcela přirozeně z jeho intenzivního zájmu o přírodu. V jedné ze svých úvah se vyznal, jak ho znovu a znovu inspiruje letní krajina, vonné květy ve váze či zátiší s ovocem, jak citově prožívá barvu a spojuje ji se vzpomínkou a hudebností. Byla to mocná vlna vitalismu, na níž se celá jeho tvorba nesla a která také plně prostupuje obraz „Kytice na Sázavě před bouří“.'

Vitrína „Tulipán“ byla navržená Jindřichem Halabalou ve 30. letech pro Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně jako součást jídelního souboru. Chromovaná tyč drží celkem čtyři skleněné poličky. Konstrukce z leštěného kavkazského ořechu je doplňována černěnou hruškou. Vzadu velké zrcadlo. Původní zachovalý stav.

Z posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: 'Posuzované dílo „Baletní představení“ je autentickým, špičkovým, sběratelsky velmi vzácným, bytostně lyrickým a autorsky i generačně maximálně typickým dílem Jiřího Trnky, umělce přímo renesančního charakteru „uomo universale', který pozoruhodně zasáhl do oblasti malby, kresby, grafiky, ilustrace, loutkářství, plastiky a animovaného filmu. Umělcovo jméno se stalo internacionálním pojmem se značkou „made-in“, a to tak všeobecně, že svou vahou převyšovalo i zvuk těch nejpopulárnějších sportovců nebo později též zpěváků. Legendární francouzský básník, malíř a filmař Jean Cocteau o autorovi pronesl: „Trnka – to je království dětství a poezie.' V díle Baletní představení se zrcadlí autorova geniální malířská lehkost, vzdušnost impresivně cítěných štětcových tahů, barevně zcelovaných neobyčejně noblesní zemitou paletou. Ke slovu zde přichází jak autorovo typické malířské „gusto' (jak sám říkával), tak neobyčejné osobní zaujetí, reflektující se nejen v oné malířské něze, ale také ve výběru motivu. Výtvarnou generaci, k níž Trnka patřil, přitahoval námět divadla doslova magicky.'

Rybník Oty Janečka působí tiše, delikátně a věrohodně zobrazuje podoby přírody, ale ne prostým a popisným způsobem, nýbrž jazykem citovým a básnickým. Syrová skutečnost zde nemá místo, ale svět je Janečkovou optikou viděn a vyprávěn srdcem v malířské obdobě veršů, která plyne na klidné hladině rybníka a štětcovým přednesem v podobě trav v popředí dostává vizuální báseň i rytmiku. Podobně jako dokáže haiku evokovat vjemy senzorické, tak Janečkovo dílo dokáže přednést báseň beze slov. Díla Oty Janečka nalezneme v NG v Praze, Tate Gallery a dalších sbírkách po celém světě. Dílo Rybník pochází přímo z rodiny autora.

Miloslav Hájek byl český sochař a malíř. V letech 1945 - 1951 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru profesora Josefa Wagnera. Byl členem Volného sdružení veselých umělců a Českého fondu výtvarných umění. Patřil ke skupině výtvarných umělců Máj 57, která sdružovala průkopníky soudobého moderního umění. Její umělci vycházeli z modernistických tradic českého a světového umění, zejména však francouzského proudu do roku 1948. Skupina tak udržovala kontinuitu moderního českého umění i v dobách nejtužšího stalinismu. Ačkoliv se skupina Máj 57 postupem času posouvala více k abstrakci, Miloslav Hájek vynikal především ve svém suverénním figurativním projevu s abstrahovanými tvary v duchu modernismu. Sedící dívčí akt vedle stolu s dvěma kontrastními objekty patří mezi vzácné sběratelské ukázky vrcholné tvorby Miloslava Hájka.

Libor Vojkůvka by se podle mnohých zdrojů zařadil mezi naivní malíře. Sám si to ale nemyslel. Říkával, že věci, které maluje jsou naprosto reálné i když jim dává duši trochu po svém. Hudbu považoval za svou velkou vášeň a motivicky se opakuje v několika autorových obrazech. Kromě malování žil i jako dobrodruh a badatel. S oblibou prolézal džungli, kde si prohlížel brouky, papoušky a lístečky rostlin, aby je pak promítl do svých obrazů. Motivy rozvrhoval velice pečlivě, chameleona v pravém horním rohu maloval celý měsíc. Za každým obrazem viděl trochu ze své další cesty, vůni akáciového dřeva a měnil tak tvory, které maloval, za nové druhy, které jel poznávat. Symfonii džungle se rozhodl vysílat prostřednictvím retro mikrofonu, do kterého snad zpívali i jeho oblíbení interpreti. Proto není překvapením, že se ve Vojkůvkově vysílání objevují jeho milovaní obojživelníci, mravenci, brouci, hadi, papoušci a malí noční primáti, kteří projevují svůj hlasový talent zejména po setmění. Obraz V éteru maloval Libor Vojkůvka ve svých 65 letech a považoval ho za jeden z nejlepších obrazů, který kdy namaloval.