Otec Otakara Mrkvičky působil jako fotograf v Příbrami, kde pořídil cenné dobové záznamy hornického města a dnes již neexistujících zákoutí. Možná tam se zrodil impuls k vytvoření díla dokumentující důlní neštěstí v dole Nelson III u Oseka. Důlní neštěstí se odehrálo v roce 1934 - vlivem úsporných opatření se některá nařízení nedodržovala příliš pečlivě a došlo k výbuchu, při kterém zahynulo 144 lidí. Osecká tragédie se odrazila i v básnické tvorbě Bertolda Brechta. Právě k vynášení většiny obětí docházelo až v roce 1938. Otakar Mrkvička procházel ve 30. a 40. letech temnější polohou tvorby se silnou sociální linkou, která pokračovala až do okupace a rezonovala svou naléhavostí v průběhu války. Otakar Mrkvička maloval temná zákoutí města z nichž se jako duchové vynořují osvětlené tváře, které autor maluje s pečlivostí sběratele lidských osudů. Není divu, že jím důlní neštěstí otřáslo natolik, že posmrtnou masku horníka otiskl i do svého uměleckého díla jako výstražné memento mori.