'Marnost nad marnost, všechno je marnost.' Rčení na svitku, lebka, bílé pohřební květy a zlomená svíčka - vše tvoří populární alegorii konečnosti života a představuje disciplinární princip hojně uplatňovaný po celá staletí - tedy, že na limitní událost smrti by měl člověk být připravován a připraven již během svého života, neboť smrt je nebezpečným okamžikem, kdy dochází k zápasu nebeských a pekelných sil o odcházející duši a umírající má na cestu ke spáse pouze jeden pokus. Zbožnosti a přípravám bylo věnováno nemalé úsilí, pro korektní smrt byly vyžadovány patřičné rituály a vznikala dokonce literární tištěná díla - zprávy (Bericht) o průběhu smrti.