Popis
1958
Olej, plátno, karton
69,5 x 49 cm
Vpravo dole 'J. Wagner'
Věže a osamělé krajiny patří mezi esenciální symboly Wagnerových obrazů. Domy tyčící se nad ostatními, vytržené ze shluku jsou zároveň autoportrétem a odrazem autorova tvůrčího zápasu. Syn významného sochaře meziválečného a poválečného umění Josefa Wagnera (1901–1957) se po studiu architektury na UMPRUM v Praze věnoval projektování obytné a zahradní architektury, fotografii a scénografii. Maloval od roku 1957 a soustavně pak od roku 1963. Ve svých dílech se postupně zabýval tématy Prahy, zejména Holešovic a jejich přístavu. Ve druhé polovině 60. let se často objevují témata druhé světové války. Po okupaci v roce 1968 se obrací i k obecným tématům zátiší a krajin, objevují se dominující věže a jeřáby. Zezadu připsáno věnování: 'Milému Karlovi, že ho mám rád a z opravdového přátelství při milé vzpomínce na tento den a za pěkný můj portrét s upřímností a ze srdce Josef Wagner.'
O autorovi
Josef Wagner se narodil 2. března 1901 v Jaroměři, kde pocházel ze staré kamenické rodiny. Studoval na kamenosochařské škole v Hořicích a později na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se věnoval sochařství pod vedením profesorů Jana Štursy a Otakara Španiela.
Byl známý jako český sochař a kreslíř, jehož práce ovlivnily uměleckou scénu své doby. Proslavil se především svými sochařskými díly, které kombinovaly kámen a dřevo, a které se vyznačovaly osobitým rukopisem a citlivým zpracováním detailů.
Josef Wagner používal širokou škálu technik, včetně sochařství, kresby a restaurátorských prací. Jeho práce zahrnovaly monumentální sochy, pomníky, náhrobní sousoší, plastiky, reliéfy a vlysy, které zdobily jak veřejné budovy, tak i církevní stavby.
Zemřel 10. února 1957 v Havlíčkově Brodě ve věku nedožitých 56 let.
