Ilustrace titulní strany dnes již zlidovělé knihy Ferda Mravenec, která se stala inspirací i pro krátké dětské filmy. Ondřej Sekora považoval mravence za živočišný druh, který má svými vlastnostmi dětem co předat. Duchaplný a činorodý Ferda se nebojí vyzkoušet nic nového a všechno mu jde hned od ruky. Ale aby děti edukační ráz tolik nenudil, dodal Ondřej Sekora barvité charaktery i dalším postavám jako byl například Brouk Pytlík. Ten přidal ději groteskní složku, sám byl velmi inspirován dobovou kinematografií, ale bohužel se mu většinou nepodařilo poznatky z kina prakticky aplikovat. Předložená kresba je návrhem na obálku knihy v próze - Ferda Mravenec. Kniha měla původně jen 14 barevných ilustrací a 69 černobílých, v roce 1958 se podíl černobílých a barevných víceméně vyrovnal. Zajímavostí je, že kvůli usnadnění práce je původní nápis na dveřích 'Práce všeho druhu' zatřen bělobou a přepsán do finštiny pro cizojazyčné vydání.  Ondřej Sekora - medailonek: Ondřej Sekora sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Studoval původně práva a následně malbu na UMPRUM v Praze, založil časopis Sport a prosadil u nás ragby. Věnoval se také hudbě. Ferda Mravenec vznikl v mysli Ondřeje Sekory v Paříži roku 1927. Neměl ještě puntíkatý šátek a obrázky byly černobílé. Tehdy byl ještě karikaturou sebe sama - mládenec, který byl více než pracantem výtržníkem, opil se, pral se a tropil různé skopičiny. Ale v karikaturách se rodily první postavičky, které nabyly známé podoby kolem roku 1933. Josef Hokr, který Sekoru nabádal, aby veršíky přepsal do prózy mu pomohl zformovat i charakter Ferdy mravence. Ferda se postupně stává z výtržníka spíše rozpustilým klukem, následně ve Ferdově slabikáři i pedagogem, který přístupnou formou v tvarech, které děti důvěrně znají, podává písmenka. Jeho přístup k výuce dětí byl velmi citlivý - vnukl jim kresebně myšlenku, že to, co se jim snaží sdělit, již dávno znají. Ferdu považoval Ondřej Sekora za svou nejlepší práci. Osudy Ondřeje Sekory bohužel nebyly vždy spjaty jen s dětským smíchem. Roku 1941 dostal výpověď z Lidových novin a postihl jej zákaz svobodné tvorby. Jeho žena Ludmila byla židovského původu, a tak se pokusil nechat ženu i syna pokřtít a uzavřel církevní sňatek. Bohužel byl i tak deportován do pracovního tábora a jeho žena do Terezína. Ačkoliv jeho rodina válku přežila, jeho názory to silně ovlivnilo a komunistická moc jeho tvorbu využila k sebepropagaci. Vytvořil však nesčetně prací, které mu přinesly nesmírnou oblíbenost zejména u dětí, stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Přínos Ondřeje Sekory je pro českou tvorbu pro děti neocenitelný.