Rudolf Krivoš byl slovenský akademický malíř. Studoval v letech 1951–1956 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na katedře figurální malby u profesora Jána Mudrocha. Za svou diplomovou práci "Ve vinárně" získal školní cenu. V roce 1956 byl přijat za člena Svazu slovenských výtvarných umělců a v roce 1957 se stal spoluzakladatelem Skupiny Mikuláše Galandy, účastnící se všech jejích výstav.

Krivošovo dílo reprezentuje výraznou modifikaci programu skupiny "Galanda". Jeho raná práce byla ovlivněna expresivním působením temperamentně strukturovaného rukopisu, který jiskřil v tíživé poetice jeho obrazů. Na bratislavské Výstavě mladých v roce 1957 představil portréty a autoportréty, kde přehodnotil mechanické vidění optické skutečnosti. Zejména v autoportrétech se projevila jednota konstruktivního principu kompozice tvarů a procesu abstrakce poučeného syntetickým kubismem.

V průběhu 60. let experimentoval s různými materiály a technikami, včetně sádrového podkladu pro reliéfní ztvárnění figur a polopostav. Po roce 1962 začal využívat kombinace technik na sololitu a techniky s koláží. Jeho pozdější práce se soustředily na civilnější témata, zkoumání vztahů mezi člověkem a světem. Používal netradiční materiály a techniky, jako byly koláže, nitrolaky, nanášení písku pod barevnou hmotu a vrstvení lazur. Jeho barevná paleta akceptovala pouze několik tónů tmavých barev, avšak dosahoval strukturálně diferencovaných povrchových efektů.

Tvorba Rudolfa Krivoše směřovala k hledání a nalézání lidské identity a vypořádával se s napětím v různých oblastech života. Jeho postavy, bytosti stažené z kůže, vydávaly brutální dojem, který umocňoval tvary, reliéfním podkladem nebo plynoucími barvami. Jeho malířský přístup byl nositelem tradic a zároveň reflektoval nejprogresivnější tendence slovenského umění.