Arnošt Folprecht se narodil 13. března 1902 v Turnově. Byl synem zubního a praktického lékaře Václava F. (1866–1925) a Emilie, roz. Kropáčkové, a bratrem operního dirigenta a hudebního skladatele Zdeňka F. (1900–1961). Od roku 1904 do počátku sedmdesátých let žil v Praze, poté se vrátil zpět do svého rodiště.

Malování ho zajímalo již od dětství, ale na přání rodičů studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal titul JUDr. v roce 1926. Soukromě se školil u malířů I. Čipery, F. Hladíka a V. Beneše, zejména třetí z nich měl vliv na jeho umělecký vývoj. Vedle studia práv navštěvoval také přednášky z dějin umění na Filozofické fakultě UK.

Arnošt Folprecht pracoval jako úředník u zemského výboru od roku 1927. V roce 1948 opustil tuto službu a rozhodl se stát profesionálním výtvarníkem. Od roku 1932 vystavoval jako host s Spolkem výtvarných umělců Mánes, a poprvé samostatně v pražské Městské knihovně v roce 1944.

Jeho umělecká tvorba byla zaměřena především na krajinomalbu. Studoval v zahraničí, včetně Paříže, Mnichova a Itálie, a maloval různé typy krajiny, od moře a přímořských motivů po historické a magické zákoutí Prahy. Později se začal věnovat zobrazení města, jeho ulic a architektury, včetně moderního sídlištního prostředí.

Arnošt Folprecht pracoval s různými technikami, včetně pastelu, akvarelů, kreseb a litografií. Jeho dílo bylo ovlivněno expresionismem a novou věcností, a později se vyvíjelo směrem k osobitému a snivému stylu s důrazem na kontrast světla a stínu.

Zemřel 14. února 1977 v Turnově, kde byl také pohřben.