Noli tangere circulos meos - Naprosto unikátní malba Jana Koblasy je strhujícím příkladem jeho nesmírného talentu, jenž se v  krátkém období od konce 50.  do poloviny 60.  let projevoval zejména na plátnech. Koblasa byl hodnocen jako mimořádně nadaný již od školních let a  jeho všestranné umělecké založení našlo uplatnění na prvních akcích Malmuzherciády, která spojovala malíře, muzikanty a  herce. Přestože se na půdě pražské Akademie profiloval zejména jako sochař, od roku 1958 se ve své práci soustředil především na malbu. Jeho abstraktní a  strukturální obrazy reagovaly na témata existencionální úzkosti a  lidskou emocionalitu. Vždy pracoval v  cyklech, ovšem z  tohoto je známo jen torzo, a  obraz Noli tangere circulus meos je tak ve své hloubce a  síle jedním z  Koblasových nejsilnějších solitérů. Název díla odkazuje k  posledním slovům Archiméda, jež znamenají „nenič mi mé kruhy“ a  jež prý Archimédés zvolal k  vojákovi, který ho při studiu kruhů vyrušil. Voják ho ale následně v  zuřivosti usmrtil. Snad je dílo spjato s  umělcovou touhou po klidu a  možnosti soustředit se na vlastní práci a  její problematiku, aniž by byl rušen vnějšími politickými okolnostmi a vlivy. Obraz byl v  roce 1966 vystaven na Koblasově autorské výstavě v  pražské Galerii Československého spisovatele (Jan Koblasa: Obrazy, sochy, kresby a  grafiky), kde je také reprodukován v  katalogu. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  K.  Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr.  M.  Nešlehové (cit.: „[…] Téměř monochromně pojatá práce zachycuje otevřenost tvůrčího procesu, spontánnost reakcí a tvůrčích asociací na náhodné doteky a zásahy, na podněty vzniklých skvrn, bodů, rozpíjejících se struktur, linií a čar. […] Působivost předložené práce je téměř magická: excituje fantazii diváka. Naše vnímání díla se tak propojuje s aktem tvůrčího procesu umělce […]“).