Zátiší s dopisem a růží - Drobná, ale uchvacující práce vysoké galerijní kvality zcela suverénně reprezentuje ve všech ohledech neobyčejně progresivní vývoj Emila Filly, který si beze všech pochybností vydobyl pozici v  kontextu světového výtvarného umění. Tato významná, meziválečná etapa umělcovy tvorby, již Vincenc Kramář příznačně označil jako období „druhého kubismu“, patří mezi Fillovy nejplodnější a  nejšťastnější roky, v  nichž zcela uplatnil svoji uvolněnost, nespoutanou energii a  chuť k  experimentování. Při delším pozorování obrazu se ukazuje, že autorova zátiší jsou navzdory ustálenému tématu vysoce promyšleným malířským gestem. V  polovině 20.  let se v  jeho obrazech hlavním konstruktivním prvkem staly namísto ostře řezaných kubických objemů tvořivé organické linie. S  rozvolněností tvarů souvisí i  živější práce s  barevnou pastou a  svobodné zacházení s  prostorem. Umělec zde vedle sebe postavil tradiční předměty do mimořádně sofistikované kompozice. Zátiší s dopisem a růží je výjimečné svou na první pohled obsahovou prostotou, která je však o  to emotivnější, že zobrazuje obálku adresovanou přímo Fillovi, či snad spíše oběma manželům, a  rudou růži. Oba předměty jsou zasazeny do geometrického rámce, jenž demonstruje Fillovo vyspělé chápání abstrakce. Práce je na svůj komorní formát nesmírně působivá a  sběratelsky velice atraktivní. Naprosto přesně představuje myšlenku moderního obrazu, jak ji ve 20.  letech rozvinulo progresivní křídlo SVU Mánes. Vystaven byl pravděpodobně v  roce 1925 v  Obecním domě na Členské výstavě SVÚ Mánes pod číslem 65 a  názvem Růže. Autenticita práce byla ověřena Filla Foundation a  obraz bude uveden v  soupisu díla, který chystal prof.  V.  Lahoda,  CSc. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.: „[…] Drobný obrázek kubistického zátiší s růží, který má všechny znaky obrazů pocházejících z období před rokem 1914, kdy se čeští autoři vyrovnávali s kubismem, znázorňuje růži ve váze, umístěnou uvnitř pronikajících se geometrických výsečí, zřetelně členících souvislou plochu pozadí. Pro ctitele Fillovy tvorby je tento obraz zvlášť přitažlivý: ukazuje, jak myšlenky, které rozvíjel před válkou, v něm zůstávaly stále živé, jak se k nim vracel po mnoha dalších výtvarných zkušenostech, jak je přehodnocoval a dával jim novou podobu. Obraz rovněž poukazuje na široké tehdejší autorovo stylové rozpětí, poznamenané krátkodobým návratem k realismu. […]“).