akvarel, tužka, papír

21 x 30,5 cm

vpravo dole: K.Teige 18

Z odborného znaleckého posudku PhDr. R. Michalové, Ph.D.: Provenience: původně ze sbírky Miroslava Rutteho (1889-1954), významného českého literárního a divadelního kritika, esejisty, publicisty a dramatika, příslušníka generace bratří Čapků, jimž byl blízký svým pragmatismem Předložené dílo „Dům a stromy na svahu II“ je originálním, skvostně kuboexpresivním, sběratelsky výjimečným dílem Karla Teigeho, výtvarného teoretika a kritika, organizátora, umělce, typografa, editora a překladatele, uznávaného dnes nejen jako tvůrce mezinárodně proslulých surrealistických koláží, ale také především jako vůdčí postava evropské avantgardy. Karel Teige patřil k největším vzdělancům své doby. Jeho inteligence, charisma, fenomenální paměť, stejně jako „zanícenost“, „umanutost“ a nezlomnost charakteru, fascinovaly již jeho současníky, od nichž se mu dostalo označení „nejinformovanějšího obyvatele Evropy“ (L. Moholy-Nagy) či přímo „kapitána avantgardy“. Teoretická vytříbenost, koherence a odvaha jeho programové estetiky zasahující téměř do všech tvůrčích oborů (malířství, architektura, typografie, fotografie, film, literatura, divadlo) z něj učinily iniciátora nového umění, pojímaného ve smyslu hlubší kreativní svobody, kultivace lidského vědomí na cestě k osvobozování člověka a jeho duševních sil, prozkoumávajícího dosud neprobádané končiny na mapě estetiky. Inovace a modernost spolu s idejemi revoluční proměny lidské společnosti představovaly základ Teigeho filozofie, přestože byla od poloviny třicátých let postupně vystavována stále těžším zkouškám. Ani fakt, že ho stalinisté obvinili z kulturně-politických omylů, zásadním způsobem neproměnil jeho světový názor a svědčí o jeho intelektuální nepodmanitelnosti. Karel Teige nikdy nepřestal vystupovat jako vášnivý obhájce moderního umění, protože neochvějně věřil v jeho schopnost humanizovat svět dvacátého století. Je to právě osobnost Karla Teigeho (ne náhodou nazval Jaroslav Seifert celé pokolení umělců narozených kolem roku 1900 jeho jménem, tedy generací Teigeho), která nejlépe reprezentuje vývoj meziválečné avantgardy v linii od proletářského umění, přes program poetismu a konstruktivismu, k surrealismu. Z Teigeho iniciativy vznikl Umělecký svaz Devětsil, byl to on, kdo se stal mluvčím Skupiny surrealistů v ČSR. Díky jeho aktivitám a kontaktům, například s Le Corbusierem, André Bretonem, T. F. Marinettim, Hannesem Meyerem (Bauhaus), Sigfriedem Giedionem (CIAM), vlivu a působení se Československo ve dvacátých až čtyřicátých letech stalo intelektuální spojnicí mezi západem a východem, skutečným srdcem Evropy. Teigeho vlastní umělecké dílo zahrnuje rané kresebné a grafické práce, ovlivněné zejména příkladem skupiny Tvrdošíjní, výtvarnou transpozici poetismu v podobě tzv. obrazových básní, jejichž tvorbu v Devětsilu inicioval, fenomenální surrealistické koláže, které odhalují skrytou a vášnivou část jeho osobnosti, stejně jako experimentální dekalky, vzniklé jako součást tzv. surrealistických her. Světový je jeho přínos v oblasti tzv. nové typografie (z nejslavnějších: V. Nezval, Abeceda; obálky měsíčníku ReD) - konstruktivistický design, jímž se jako první z českých autorů prosadil i v zahraničí, udával směr celé generaci a dodnes mají jím stanovené principy platnost. Nejvýznamnější aspekt Teigeho teoretické práce je jeho inspirační vliv na celou generaci (poetismus a konstruktivismus, surrealis- mus). Nejen ve slavném sporu s Le Corbusierem, ale také svým působením na Bauhausu a v organizaci CIAM (Congrès International d'Architecture moderne) povýšil pojetí architektury jako vědy na téma evropského významu. Posuzované dílo „Dům a stromy na svahu II“ patří mezi ty položky českého moderního umění, jimž nesporně přísluší označení „sběratelské rarity“. Teigeho kreseb z nejranějšího období jeho aktivity, bezprostředně předznamenávajícího autorovo vystoupení ve funkci teoretického mluvčího Uměleckého Svazu Devětsil (založeného roku 1920), se do dnešních dnů dochovalo jen nemnoho - ten nejzásadnější soubor těchto prací se nachází ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze. Každé autentické výtvarné dílo Karla Teigeho (a to i z pozdějšího období), jež se na trhu s uměním objeví, je tak třeba vnímat jako „mimořádnou událost“. Předložené dílo „Dům a stromy na svahu II“, jež je krásnou a maximálně typickou Teigeho juvenilní kresebnou prací, vzniklo v období autorových studií na slavné „Křemencárně“ (Státním reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, 1911-1919), kde Teige po boku svých spolužáků (A. Wachsman, A. Hoffmeister, V. Vančura, J. Voskovec ad.) rozvíjel mnohostranné tvůrčí aktivity, v nichž se „uličnické kousky“ mísily s literární a výtvarnou činností. Sám autor toto období retrospektivně označil za „vlastní preludium pozdější aktivity Devětsilu“. „Dům a stromy na svahu II“ lze označit za jednu z vrcholných realizací Teigeho kuboexpresionismu. Tento odvážný, co nepokrokovější výtvarný styl, částečně inspirovaný Václavem Špálou, vtělil tehdy osmnáctiletý mladík především do kresebných a grafických prací, z nichž některé reprodukoval dokonce ve významném berlínském časopise „Die Aktion“, který přispěl ke světovému průlomu expresionismu. V krajinných pohledech čerpal motivicky ze svého nejbližšího okolí - buď z prostředí Prahy nebo z okolí Neveklova. Pravděpodobně do prostředí středočeského městečka nacházejícího se v blízkosti Benešova, kde Teigeho rodina vlastnila domek na letní pobyty, lze situovat i prvotní inspiraci k předloženému dílu. Dokládá to příbuznost s díly, která se nacházejí v Uměleckých sbírkách Památníku národního písemnictví, z nichž např. akvarel „Na návsi v Neveklově“ (1918) je autorem v názvu přesně místopisně určen. Stylově nejbližší jsou pak posuzovanému dílu práce „Stromy na svahu“ a „Stromy ve svahu“, obě datované červencem 1918 (PNP), a také „Dům a stromy na svahu (I)“, původně taktéž ve sbírce Miroslava Rutteho. V předloženém díle se spájí nesporný odkaz kubismu a expresionismu, přičemž sám autor zmiňuje ve svých tehdejších deníkových záznamech dokonce orfismus, nesporně vzhledem k významné roli, jež je přisouzena až hudebně akcentované barvě. Dílo „Dům a stromy na svahu II“ excelentně demonstruje, jak významnou roli hrál v Teigeho „formative years“ přehodnocený kubismus a další pokrokové předválečné umělecké směry. Když si autor ve svém deníku kladl řečnickou otázku, jaké bude nadcházející umění, odpověděl sebevědomými a příznačnými slovy: „…duch tu bude po válce zcela kubistický v světě, víc než kdy jindy. Neboť budou zde nové, aktivní, svobodné a činorodé republiky, socialismus a správně orientovaný amerikanismus. Tedy to bude opět takový hlučný a mnohohlasý ‚salut au monde‘, to nové umění… Kubismus a futurismus, částečně i neoimpresionismus a něco z expresionismu jest základem dnešní tvorby.“

(1900 - 1951)