Základní údaje
| technika | olej, plátno |
| rozměr | 65 x 54 cm |
| značeno | značeno vpravo dole: V. Špála 38 |
| undefined | číslo soupisu 1100 (17A) Bílá hyacinta, na hrníčku růžový papír, v pozadí kus modré Otavy, str. 103 Nádherné nabízené dílo galerijní kvality je souhrnem Špálovy lásky k předbouřkové krajině Otavy a záliby v prostých motivech květin. Harmonii barev – oblíbené modré, která mu do obrazů vnáší potřebnou svěžest, prostorovost a dynamiku, doplnil kontrastní bílou barvou hyacinty, to vše nečekaně osvěžil u kytic téměř nepoužívanou růžovou. Tato geniální propojení působivých barev doplněné několika tahy zelené a v kombinaci s obvyklou červenou dekou na stole na verandě tvoří rozhodně jeden z nejkrásnějších obrazů Špálovy tvorby druhé poloviny třicátých let. Dílo si vybral u Špály v atelieru majitel uvedený v soupise díla a v jeho rodině bylo donedávna. |
Popis
O autorovi
Václav Špála se narodil 24. 8. 1885 ve Žlunici u Nového Bydžova. V roce 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v ateliérech profesora Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, avšak studia nedokončil. Byl vyhledávaným českým akademickým malířem, grafikem a ilustrátorem moderního umění. V letech 1909 - 1911 byl členem SVU Mánes. Poté, co v roce 1911 vystoupil, byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. V první světové válce sloužil jako voják v letech 1915 - 1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní a od roku 1925 dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921 - 1946 se znovu přidal k SVU Mánes a v letech 1938-1939 byl jeho předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval do řady časopisů a novin.
Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, fauvismem a kubismem. Po roce 1923 se zaměřil zejména na krajiny, zátiší a květiny s dominancí jednoho barevného tónu, přičemž modrá barva zůstala dominantní. V 30. letech jeho dílo nabralo vyzrálosti a uvolnění, přičemž často portrétoval sebe a svou rodinu. Byl aktivní člen skupiny Tvrdošíjní, Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Osma. V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 13. 5. 1946 v Praze.
