Z přiloženého odborného znaleckého posudku PhDr. J. Machalického, který uskutečnil samostatnou výstavu H.D. v pražské Galerii Montanelli, Sárské galerii v Berlíně, připravoval spolu s umělcem jeho výstavu v Muzeu Kampa, ta se neuskutečnila z důvodu umělcova úmrtí. Psal o posmrtné výstavě ve Veletržním paláci. Obsáhlejší vzpomínka na H.D. je v jeho knize Černé jablko.: ”Hugo Demartini nesporně patří k nejvýraznějším osobnostem našeho sochařství druhé poloviny 20. století. Brzy projevil své mimořádné technické schopnosti a vyhraněný výtvarný názor. Zaujal ranými červenými reliéfy, jimiž se přiblížil informelu, ale už se v nich rýsoval budoucí přísný řád. Před polovinou šedesátých let dospěl v reliéfech ze dřeva a kolorované sádry k dokonalému systému, který se pak ještě prohloubil v konkávních a konvexních variacích z chromovaného kovu a dřeva. Následovaly akce v přírodě, v nichž se prolínala náhoda se zrcadlením okolí v dokonalých tvarech koulí. V demonstracích v prostoru zachytil zastavený čas. V cyklu místo se náhoda prolíná sřádem. Plastika Reliéf s největší pravděpodobností vznikla roku 1964 a řadí se do souboru reliéfů ze dřeva a kolorované sádry. Blíží se obdobnému reliéfu ze sbírky Galerie výtvarného umění v Chebu. Nepochybuji o tom, že je umělcovým originálním dílem.”. Jeden z předních českých sochařů. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1949-54). Představitel české konstruktivistické školy. Netvořil (z osobních důvodů) nikdy ve stylu realismu (socialistického), naopak se připojil k informelnímu hnutí, ze kterého se jeho tvorby přimkla ke geometrickému projevu. Od raných let se přátelil výhradně s výtvarníky, kteří nešli cestou oficiálního socialistického umění. Podporu našel u Jiřího Koláře. Z. Sýkora, K. Malich a R. Kratina, ke kterým jej přivedl právě Kolář (do kavárny Slavie), spolu s Demartinim cítili, že tvorbou spolu souvisí. V roce 1968 začal pořádat akce (například zasazoval objekty – chromové polokoule do země), dalším krokem bylo převedení těchto akcí do tvorby objektů. Nejprve vznikaly chromové koule, polokoule – odraz světa, okolí, až po uzavření v kouli, později i další objekty. V době normalizace mohl vystavoval pouze omezeně. V letech 1990-96 na pražské AVU profesorem. Získal zlatou medaili Za zásluhy. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha a mnoha dalších galeriích a sbírkách.

Hugo Demartini byl významný český sochař s bohatou uměleckou kariérou. Narodil se 11. července 1931 v Praze a zemřel 15. září 2010. Jeho tvorba zahrnovala různé umělecké směry a techniky, což ho zařazuje mezi významné postavy českého sochařství 20. století.

Demartini začal svou uměleckou dráhu studiem kreslení u malíře Vladimíra Leitnera a učením u kamenosochaře Otakara Velínského. Následně studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1949 až 1954 pod vedením profesora Jana Lauda. Během svého působení na Akademii se začal formovat jako umělec a objevoval různé umělecké styly.

V jeho tvorbě se mísí různé vlivy, včetně informelu, minimalismu a konstruktivismu. Na začátku své kariéry se věnoval umění informelu, které charakterizuje spontánní a emotivní zpracování. Postupně však přešel k minimalistickým a konstruktivistickým vlivům, kde se soustředil na geometrické formy, čisté linie a precizní kompozice.

Demartini neomezoval svou tvorbu pouze na tradiční sochařské formy, ale také se věnoval akcím v přírodě a vytváření monumentálních instalací. V osmdesátých letech vytvořil významný cyklus nazvaný "Modely a Místa", ve kterém pracoval s materiály jako sádra a vytvářel monumentální sochy a objekty.

Jeho dílo získalo uznání nejen v České republice, ale i v zahraničí. Například je zastoupen ve sbírkách Centre Georges Pompidou v Paříži. Poslední autorská výstava Huga Demartiniho se konala v roce 2005/2006 v Galerii Benedikta Rejta v Lounech.

Hugo Demartini zanechal v českém sochařství významnou stopu a jeho práce dodnes inspiruje a ovlivňuje další generace umělců.