Základní údaje
| rok | 1954 |
| podpis | signováno Jaroslavem Seifertem, Cyrilem Boudou a Václavem Černým ; nádavky Vladimírem Komárkem, Jaroslavem Seifertem a Františkem Zikmundem |
| stav | rohy jsou trochu pokrčené |
Popis
Kladno : Josef Cipra, 1954. -- 21 stran, 1 mědirytina. -- Volné listy v přebalu.
Úvodní proslov k večeru Jaroslava Seiferta, konaném 10. května 1954.
V ručním lisu vytiskl jako rukopis Josef Cipra.
Nádavkem jsou přiloženy seifertiana:
Jaroslav Seifert : suchá jehla / Vladimír Komárek --
In memoriam Jaroslav Seifert : suchá jehla / Vladimír Komárek ; vydal Vladimír Mikule --
Jaroslav Seifert / František Zikmund (signováno též Jaroslavem Seifertem).
O autorovi
Jaroslav Seifert, narozen 23. září 1901 v Žižkově, byl významný český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se v chudých podmínkách na Žižkově v Praze. Jeho otec byl uvědomělý socialistou, zatímco matka byla zbožná katolička, což ovlivnilo i Seifertův pozdější život a tvorbu.
Seifert neukončil středoškolská studia a místo toho se začal věnovat psaní a aktivismu. Již v roce 1919 začaly vycházet jeho první básně v různých časopisech a novinách. Později se přidal k Komunistické straně Československa a začal psát pro její noviny Rudé právo. Během této doby pracoval i jako redaktor různých uměleckých a literárních časopisů.
V roce 1929 byl vyloučen z komunistické strany po podpisu Manifestu sedmi, který protestoval proti bolševizaci KSČ. Seifert se poté věnoval novinařině a pracoval jako kulturní redaktor v sociálnědemokratickém deníku Právo lidu.
Své první básnické sbírky začal vydávat v 20. letech. Patřil k avantgardní umělecké skupině Devětsil a byl spoluautorem manifestu poetismu. V tomto období byl jedním z hlavních představitelů československé umělecké avantgardy.
Během druhé světové války pracoval v různých novinách a po válce se stal kulturním redaktorem v odborářských novinách Práce.
V 50. letech byl kritizován a cenzurován komunistickým režimem kvůli svým politickým postojům a nezávislému myšlení. Byl nucený odejít z novinařiny a pracoval na invalidním důchodu. V té době trpěl těžkou chorobou pohybového ústrojí.
Seifert se opět dostal do popředí veřejného zájmu v 60. letech, kdy vystoupil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Také veřejně podpořil Chartu 77 v roce 1976.
V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za svou poezii, která byla oceněna za svou svěží smyslovost a vynalézavost. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu přebíral cenu jeho syn.
Jaroslav Seifert zemřel v lednu 1986 v Praze. Byl pohřben v Kralupech nad Vltavou.
