Základní údaje
| rok | 2000 |
| podpis | všechny grafické listy jsou signované výtvarníky, předmluva je signovaná Jiřím Suchým |
| rozměr alba | 337 x 246 mm |
Popis
Autor doprovodného textu Jiří Suchý.
Typografie Jiří Salajka.
V roce 2000 vydali Gabriel Slanicay a Zdeněk Šíma.
Toto album má číslo E.A.
Album obsahuje listy:
Európa : suchá jehla, lept / Peter Augustovič --
Mechanické srdce : lept, mezzotinta / Igor Benca --
Flirt aneb O kus dál : kombinovaná technika / Jiří Brázda --
Mezzotinta / Robert Brun --
Karneval lidí : suchá jehla / František Burant --
In vino veritas : lept / Hana Čápová --
Průnik I : lept, akvatinta, rytina / Karel Demel --
Posolstvo : lept, mezzotinta / Karol Felix --
Kompozice : měkký kryt / Josef Istler --
Možné východisko : mezzotinta / Robert Jančovič --
Míjení I-II, Vzkazy I-III : suchá jehla / Ludmila Jandová --
La Tartine - Paris I-II : suchá jehla / Josef Jíra --
Hmyzí veterník : lept / Dušan Kállay --
Monológ : serigrafie / Vojtech Kolenčík --
Klaunov klam : suchá jehla, akvatinta, lept / Marián Komáček --
Čtyři saxofonistky : lept, akvatinta / Ladislav Kuklík --
Vzestup : litografie / Oldřich Kulhánek --
Dve : lept, akvatinta / Karol Ondreička --
Európa 2000 : lept, suchá jehla, mezzotinta / Igor Piačka --
Kolo času : lept, akvatinta, suchá jehla / Jindřich Pileček --
Malé tajemství : litografie / Vladimír Suchánek --
Polarizace : lept, akvatinta / Pavel Sukdolák --
Beránek Boží : lept, suchá jehla / Jaroslav Šerých --
Anjel strážný Gaba S. : lept / Kamila Štanclová --
Obět i pieta : suchá jehla, akvatinta / Jitka Válová.
O autorovi
Jitka Válová, narozená 13. prosince 1922 v Kladně, byla česká akademická malířka a výtvarnice. Její umělecká tvorba byla úzce propojena s tvorbou její sestry, dvojčete Květy Válové.
Jitka Válová a její sestra Květa studovaly v letech 1945 až 1950 společně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Oba umělecké talenty žily spolu na Kladně. Jitka pracovala v oblastech malby, kresby a grafiky. Její tvorba byla výrazná a plná emocí, a to především ve figurální oblasti. Její postavy byly často zachyceny v pohybu a vyjadřovaly vztahy, osudy a nálady, často v extrémních situacích.
Její začátky ve výtvarném umění se odvíjely od její zkušenosti s rytectvím skla, do kterého se vyučila v Železném Brodě. Pracovala u soustruhu a v rámci volného času kreslila oceláře při práci. První výstava, kterou měla společně se sestrou v divadle Rokoko, nesla název "Člověk a ocel". I když oficiální kritika tuto výstavu nepřijala, další výstava v Špálově galerii v roce 1966 jim přinesla uznání a ocenění za jejich práci.
Jitka Válová zemřela ve věku 88 let a byla pohřbena spolu se svou sestrou na centrálním kladenském hřbitově.
