Přáli bychom si, aby měl akademický sochař Daniel Ignác Trubač okolo sebe více popularity. Musíme však přijmout slova jednoho galeristy, která zároveň znamenají zřetelnou chválu: „Není divu, že je dnes nepochopen, protože jeho tvorba je nadčasová…“ Nicméně Danielovo dílo je rozsáhlé, významné a v křesťanských kruzích klíčové. Dvě ze tří darovaných děl si můžete prohlédnout ve videu zde: www.aukcesance.cz/trubac

Verbíři: Verbíř Bohem políbený ví, jak na to. Verbuňk je zvláštní tanec. Musíte ho odkoukat. Mnohý tuší, jak by mohl vypadat, jen vyvolení ho dokážou zatancovat. Však se také ocitl na Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Ženská tady nemá co dělat! Může se postavit někde na okraji a dívat se. Ale to je všechno. A když o jedné z folkloristek řekli: Ta umí snad i verbuňk! – neznělo to moc lichotivě. Neboť verbuňk patří jen mužům. A každý z tanečníků tancuje sám za sebe, i kdyby jich tady bylo kdovíkolik. Vyskočí, napřímí nohy, záhy se skrčí do podřepu, plácne rukou o zem... Není snadné ho popsat, lépe je ho vidět. Je to tanec, který se stále vyvíjí. Vznikal z jednoduchých slavnostních tanečních kroků či poskoků – cifer, které se předváděly při obřadech, svatebních průvodech i jako doprovod vířící partnerky v párových točivých tancích. Cifrovali „legruti“ při odchodu na vojnu. Je v tom trochu mužské ješitnosti – podívejte, jak to umím já. „Hudbo, hraj!“ zvolá mladík z Mistřína, ruce letí vzhůru, nohy vydupávají sólo...

Richard Grégr – www.lideazeme.cz

Doplnění od Daniela I. Trubače: „Cifrování legrutů“ před odchodem do války bylo zároveň rozloučení ve smyslu, takto na mne pamatujte.