#15

Vladimír Boudník
(1924 – 1968)

Z cyklu derealizace

Boudník Vladimír 1924–1968
#15

Vladimír Boudník
(1924 – 1968)

Z cyklu derealizace

1-50
1 limit
599 zobrazení
Prodáno za
46 000 Kč
Aukční dům Sýpka
Aukční dům Sýpka
Vyvolávací cena: 30 000 Kč
14. 4. 2019 13:30

Základní údaje

informace
Provenience: Z významné zahraniční sbírky, získáno v r. 1974–1975. Konzultováno s Janem Placákem sběratelem a znalcem prací V. Boudníka. Lit.: srov. katalog výstavy Jiří Kolář sběratel 9. 10. 2001 – 3. 2. 2002. Praha 2001, s. 245.
informace 2
Vladimír Boudník patří k ojedinělým solitérům českého poválečného umění. Svým experimentálním přístupem k tvůrčímu procesu a důrazem na samotný fyzický akt tvorby, které se uplatnily v nových grafických technikách z padesátých let jako je aktivní, strukturální nebo magnetická grafika, přinesl do umění zcela nové principy. Již od konce čtyřicátých let se Boudník svými manifesty explosialismu a akcemi v pražských ulicích jednoznačně vyčlenil z kontextu dobové umělecké tvorby. Extrémní osobní citlivost a fyzický až tělesný přístup k aktu tvorby jej vedly k experimentování s materiály a technikami, které přesahovaly rámec, v němž bylo výtvarné umění této doby chápáno. Předjímaly budoucí vývoj českého informelu a akčního umění a napojovaly se na mezinárodní paralely, které však Boudník v té době neznal. Přátelství s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem, který okamžitě rozpoznal kvalitu Boudníkových prací, bylo oboustranně obohacující. Kolář, který na umělecké scéně v Praze působil jako autorita, mecenáš a iniciátor experimentů, podporoval řadu umělců ať již finančně, ale především směřováním k dalšímu tvůrčímu vývoji. Barevný anatomický atlas, který Jiří Kolář Boudníkovi věnoval, byl vedený záměrem iniciovat umělecký experiment s materiálem, se kterým Boudník běžně nepracoval. Jiří Kolář sám byl v této době fascinován uměleckými ale i běžnými časopiseckými reprodukcemi a předlohami, a možnostmi, jak je prostřednictvím nejrůznějších typů koláží dekonstruovat. Boudník výzvu k experimentu přijal a vytvořil cyklus, který v jeho díle nemá obdoby. Soubor Derealisací z let 1961– 1962 tvoří jednotlivé barevné stránky z anatomického atlasu, přetištěné matricemi strukturální nebo aktivní grafiky. Kontrast realistické anatomické kresby lidského těla z předlohy a abstraktní barevné materiálové struktury v soutisku tvoří působivý vizuální celek. Spojuje exaktní vědeckou informaci o vnitřním uspořádání anatomie člověka se subjektivně prožívanou fyzičností těla.
kategorie
výtvarné umění a plakáty

Popis

Z cyklu derealizace, 1961 - aktivní grafika, tisk na anatomickou tabuli č. I z díla J. F. Schrötera, papír, rám, sklo 21,8 × 19,2 cm, sign. UD tužkou Vladimír Boudník 1. X. 1961, zn. PD v tisku J. F. Schröter so., PN v tisku Tab. XV, na rubu přípis JK=32, 4–1

O autorovi

Vladimír Boudník, narozený 17. března 1924 v Praze a zesnulý 5. prosince 1968 v témže městě, byl významným českým grafikem a malířem, který se stal průkopníkem uměleckého směru zvaného explosionalismus. Již během svého vzdělávání na Státní grafické škole v Praze pod vedením profesora Rudolfa Beneše si osvojil netradiční přístup k umění.

Za druhé světové války byl Boudník nasazen v Německu a po válce pracoval v ČKD Vysočany. Bylo to právě v tomto průmyslovém prostředí, kde nacházel inspiraci a materiál pro svou netradiční tvorbu. Zvláštní odstřižky plechu, zlomené pilníky, šrouby a raznice se stávaly surovinami pro jeho díla. Vynikal v aktivní grafice, kde vlisovával různé materiály do plechových plátů, ze kterých poté tiskl své grafiky. Jeho magnetické grafiky, kde používal kovové piliny a magnety, byly stejně unikátní.

Není náhoda, že Boudníkův vztah k umění byl tak hluboký a osobní. V rámci svého explosionalizmu se často věnoval akčnímu umění a happeningům. Na zdech pražských domů vytvářel abstraktní kresby, k čemuž ho inspirovaly náhodné skvrny a odchlíplá omítka. Jeho tvorba, plná existenciálních motivů a hlubokého vztahu ke světu, předznamenala nástup informelu, směru čistě abstraktního.

Přestože svá díla neprodával, ale rozdával je svým přátelům a kolegům, získal si uznání a pozornost veřejnosti. Jeho první autorská výstava se konala v dělnické kantýně a poslední v roce 2007 v Domě U Zlatého prstenu v Praze.

Boudníkův život byl plný kontrastů a tragiky. Jeho smrt oběšením v prosinci 1968 byla důsledkem neúspěšného pokusu o simulaci pocitů strangulace. Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Bohumil Hrabal, který na něj často vzpomínal ve svých dílech, zejména v povídce "Něžný barbar", kde líčil jejich společný život až po Boudníkovu tragickou smrt.

Mohlo by se Vám líbit

Prozkoumejte další položky z tohoto výběru, který zaručeně povzbudí vaše smysly a podnítí Vaši představivost.
Zobrazit celý výběr