Imro Weiner-Kráľ se narodil 26. října 1901 v Považské Bystrici. Byl významný slovenský malíř a grafik židovského původu, považovaný za nejoriginálnějšího představitele slovenského surrealismu a secesního expresionismu.

Studoval architekturu na ČVUT v Praze a malířství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1919 až 1922. Následně pokračoval ve studiích na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a poté na Akademii výtvarných umění v Berlíně. Dále se ještě vzdělával na École nationale supérieure des Beaux-Arts v Paříži, kde také krátce působil v ateliérech Colarossi a Grande Chaumiére.

Po návratu na Slovensko v roce 1924 žil v Považské Bystrici. V letech 1929–1932 pobýval v Bratislavě a poté v Berlíně. V roce 1936 uspořádal v Bratislavě první výstavu surrealismu spolu s malířem Františkem Malým. Roku 1938 emigroval do Francie, kde se zapojil do protinacistického odboje. Po válce zůstal v Paříži, ale byl v roce 1950 vyhoštěn z Francie. Následně krátce žil v Praze a Považské Bystrici a nakonec se usadil v Bratislavě, kde strávil zbytek svého života.

Imro Weiner-Kráľ ve svém díle využíval snových symbolů k zachycení života na slovenském venkově. Jeho tvorba odráží i jeho židovský původ a společenské problémy doby. Kromě malby se věnoval i grafice, knižní ilustraci a plakátové tvorbě. Jeho díla jsou součástí sbírek Slovenské národní galerie.

Imro Weiner-Kráľ zemřel 11. srpna 1978 v Bratislavě.