Základní údaje
| Poznámka | Pravost potvrzena Nadačním fondem Kmentová Zoubek. Přiložen Certifikát pravosti. Odhadní cena 650 000–900 000 Kč. |
| Informace | „Podnětem k této dvojici byly brněnský projekt Kruh prstenu a výstava na pražském Vyšehradě s podtitulem Staré, nejstarší a jiné pověsti české očima současníků v roce 1997, jež se opakuje i v dalších letech. Autorem koncepce výstavy byl kolega Josef Ryzec. V podtextu výstavy byly možné vztahy raných Slovanů s Kelty, alespoň s odkazem vyspělé kultury a řemeslných dovedností, který v českých zemích Keltové zanechali. To je teď trochu módní. Ale pro mě inspirující. Často se obracím pro impulzy své práce k mýtům. K středomořským, řeckým, starozákonním, krétským. Je v nich zkušenost, moudrost, jež můžeme promítnout do současnosti. K českým, slovanským mýtům jsem dosud nenalézal klíč. Asi mi chybělo to Středomoří. Znovu jsem teď pročítal Kosmovu Kroniku českou. Kolik je tam odkazů k antické mytologii, k antické kultuře. Možná ji sem, do zalesněné a vlhké Střední Evropy zanesli Keltové. Žili vedle Říma, soupeřili s ním, inspirovali se jím, podlehli mu. V Kosmovi je jen letmá zmínka o dívčí válce v Čechách, jež se měla rozpoutat po smrti moudré kněžny Libuše (tento mýtus byl podrobně rozveden a obohacen o dvojici Ctirada a Šárky, pokud vím, až v pozdější Kronice české Václava Hájka z Libočan), ale mluví se o paralele římských milostných slavností. Proto je pro mě Ctirad a Šárka milostná dvojice. A tvary a atributy postav jsouinspirovány keltskými archeologickými památkami. Meč, spona, náhrdelník. Není to lepší než válečné vraždění?“ Olbram Zoubek, 2007
|
Popis
O autorovi
Olbram Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze. Ačkoliv se původně snažil nastoupit na Akademii výtvarných umění v Praze, nebyl přijat, což ho vedlo k tomu, aby absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. Nakonec v letech 1945–1952 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením profesora Josefa Wagnera.
Zoubek se specializoval na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Ve svém životě dosáhl mnoha významných úspěchů a stal se jedním z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Mezi jeho významné práce patří posmrtná maska Jana Palacha a Pomník obětem komunismu na Petříně. V letech 1974 až 1991 restauroval sgrafita na zámku v Litomyšli.
Byl aktivním členem v několika uměleckých skupinách a sdruženích. Kromě jiného se stal členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a byl také členem Umělecké besedy.
V osobním životě si v roce 1951 vzal svou spolužačku, sochařku Evu Kmentovou, s níž měl dvě děti. Po smrti své první manželky v roce 1980 si vzal o rok později Marii Edlmanovou.
Zemřel 15. června 2017 v Praze. Jeho přínos v oblasti sochařství byl uznán mnoha oceněními, včetně státního vyznamenání Medailí Za zásluhy I. stupně v roce 1996. Jeho dílo bylo představeno na mnoha výstavách, z nichž jedna z největších se konala v letech 2013-2014 v Jízdárně Pražského hradu.
