Přiložen certifikát pravosti od Martina Balcara. Jiří Balcar dospěl během krátké etapy v letech 1959–1963 ke krajní poloze abstraktní tvorby. Po předchozím období v padesátých letech, kdy jej ovlivnila především poetika Skupiny 42 s výjevy člověka v prostředí města se silně expresivním nábojem, směřoval k abstraktnímu expresionismu. Abstrakci považoval Balcar za jedno z nejaktuálnějších tendencí v umění a zejména po návštěvě bruselského Expa 58, kde se přímo setkal s nejrůznějšími podobami abstraktních výbojů ve světovém umění, se radikálně přiklonil k oproštěné a čistě abstraktní tvorbě. V letech 1960–61 vznikl slavný cyklus Dekretů, ve kterém využil možnosti informelních a strukturálních zásahů do barevných hmot, spolu s kaligrafickými a lettrististickými záznamy proškrabávanými do malby. Přes abstraktní povahu maleb se v tomto cyklu Balcar vyslovoval k tíživé dobové situaci odkazující k úředním dopisům, které většinou nepřinášely adresátovi dobré zprávy. Na Dekrety navázal v roce 1962 cyklus Desek a Kompozic, v nichž došlo ke zklidnění a omezení gestických prvků a redukci obrazových složek ve prospěch koncentrovaného záznamu vnitřního duchovního stavu. Důraz na kvalitu barvy spolu s jednoduchým znakem jinak abstraktních děl tvoří z těchto prací nejzažší bod Balcarova abstraktního směřování. V následujícím období, pod vlivem amerického pobytu, se obrátil zpět k lettrismu a figuraci. Mimořádná tvůrčí dráha Jiřího Balcara byla předčasně ukončena v roce 1968.