Přiložen odborný posudek PhDr. Michaela Zachaře. Z posudku PhDr. Michaela Zachaře Posuzovanému dílu z vrcholného období z r. 1910 neschází kompoziční přehlednost, koloristická rafinovanost ani schopnost zachytit atmosferickou momentku v denním koloběhu počasí. Jedná se o pádně malovanou plenérovou malbu v Radimského typické štětcové technice s výraznými tahy, vrstvenými tahy, vrstvenými pastami se střídáním několika štětců. Princip vzdáleného horizontu a hluboké diagonální osy si osvojil za francouzského pobytu již před rokem 1900, jak dokládá monumentální plátno Potok v Giverny (Blažíčková, kat. č. 70), a dále rozvíjel ve variantách skromnějších (Vítr v sítinách, kat.č. 123, Podzim u řeky, kat. č. 128) i okázalejších (Bouře na Seině, kat. č. 135). Radimský zde přitom zdatně zachycuje ráz rovinatého vodou obdařeného kraje a řadí se k podobným obrazům publikovaným u Blažíčkové na stranách 230 až 250. Předmětný kvalitní obraz, který se včleňuje do autorem oblíbených sérií dle vzoru svého učitele Moneta, rozšiřuje povědomí o způsobu Radimského zpracování jednoho konkrétního motivu. Jde každopádně o poutavý obraz vysoké umělecké úrovně, jehož objev přispívá k úplnějšímu poznání vrcholné tvorby jednoho z našich nejlepších impresionistů. Kolínský rodák, akademický malíř VÁCLAV RADIMSKÝ (1867–1946) náleží k nejslavnějším českým výtvarníkům ve světě a k nejvýznamnějším krajinářům impresionismu v kontextu Evropy. Po studiích v Mnichově a ve Vídni odešel do Francie, kde působil zprvu v Barbizonu a pak mnoho let v malířské kolonii Clauda Moneta v Giverny, kde si osvojil a bravurně varioval monetovský impresionismus. Svoji kvalitu i proslulost tak nabyl především onou možností dlouhodobě soustředěně pracovat po boku velikána světového krajinářství Moneta přímo v jeho domovském prostředí. Po návratu do Čech po první světové válce praktikoval naučenou metodu tu s větším jinde s menším potenciálem zavázán své vděčné klientele. Patřil k oslnivým zjevům a sběratelským stálicím.